Komentáře z Letné: „Pošlete to dál, prosím. Nejde o hru, ale o život!“

Asi každý se již setkal s tím, že mu do jeho mailové schránky přišla zpráva, kde pisatel útočil na city a nepřímo jej nutil k přeposílání textu. Vždyť tady nejde o hru. Tady jde o život! Nejznámějším je patrně ten, co sděluje informaci o člověku umírajícím na rakovinu. Tenhle kousek se mi shodou okolností vyloupl na monitoru před několika dny a tak jsem se rozhodl podívat, jak dlouho již ona zpráva brázdí internet. Zapátral jsem ve své paměti, rozuměj v archívu mailboxu, a našel jsem ho za poslední 3 roky pětkrát. Dvakrát z toho dokonce od jedné adresátky! Na hoax.cz jsem se poté dočetl, že se jedná o čtyři roky starou zprávu, která byla aktuální maximálně dva dny.

V čem spočívá úspěch takových mailů? Spousta lidí zprávu v rychlosti přečte a s vnitřním pocitem uspokojení o provedení dobrého skutku přeposílají mail na všechny světové strany, seč jim adresář stačí. Naneštěstí již nemají čas dát adresáty „důležitého sdělení“ do skryté kopie, natož třeba smazat předchozí. Není přeci nad to v postupné řadě adresátů najít informaci, kdo je koho kolega, nebo že Maruška se zná překvapivě s Tondou. Asi takhle musí vypadat ráj spamerů.

Co je štěstí? Muška jedna, desetkrát přeposlaná

Jiná varianta řetězových mailů končí známým: „ ... pošli tuto zprávu do hodiny 10 lidem. Když to uděláš, splní se Ti Tvé tajné přání. Když tuto zprávu nepošleš, stane se opak.“ Nevím, proč jsem poctěn tím, že se objevuji byť v sebemenší skupině adresátů, ale takovýchto zpráv mám opravdu velice slušný archív. Nad skutečností, že v kopii mailu nás je třeba i třicet, přestože ke štěstí stačí pouze třetina, se už jen rezignovaně usmívám. Inu, jistota je jistota.

Ještě lepší verze obsahuje úvodní větu: „Předem se omlouvám, ale chápejte, potřebuji, aby se mi splnilo to, co jsem si tak vroucně přál(a).“ Většina posílajících si asi pokládá otázku typu: „Co kdyby to byla náhodou pravda?“ Vlastně jde o repliku pyramid z osmdesátých let. Poštou chodily dopisy s tím, že daný text musím desetkrát přepsat, osobě na prvním místě v seznamu lidí poslat desetikorunu a sám se napsat na poslední místo. Do dvou měsíců jsem si měl vydělat na automobil. Je tu však jeden podstatný rozdíl. Jediná ztráta, která mě v tomto případě mohla potkat, byla ona desetikoruna. Vyčíslit hodnotu ztrátu anonymity mé mailové adresy si opravdu netroufám.

Co s nimi?

Účinně se bránit takovýmto mailům prakticky nelze. Dostáváte je od lidí, které patří mezi vaše přátelé, takže různé nastavení filtrů v tomto případě nepomáhá. Snad jediným způsobem může být osvěta. Podívat se třeba na www.hoax.cz a přeposlat zpět všem vyjádření odborníků a články o tom, jak podobné zprávy jsou nebezpečné.

A u druhého způsobu, kdy se bojíme, abychom nepřišli o své životní štěstí a aby nás nepotkalo neštěstí? Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se to dá přežít. Za dobu životnosti všech mých mailových schránek jsem zpřetrhal tolik „řetězů“ vzniklých před 15ti lety kdesi v tramtárii a tolikrát jsem si pod sebou podřízl větev svého osobního štěstí, že už asi nemá ani smysl, abych najednou začal svůj pochroumaný osud napravovat.

Pavel Novák

pavel.novak@etnetera.cz

Autor pracuje jako account manager společnosti Et netera s.r.o.

Článek je osmým dílem seriálu Komentáře z Letné - Události z IT prostředí každý lichý čtvrtek komentují zaměstnanci společnosti Et netera.