O blogu a novinách

Je to pár dní, kdy Wall Street Journal přišel s připomínkou výročí. Podle WSJ to bylo právě deset let od vzniku prvního blogu. Osobně mám dojem, že to se vznikem blogů bude asi jako s narozením Járy Cimrmana („...také příští rok oslavíme kulaté výročí Cimrmanova narození”), ale když už je potřeba nějak určit, jak staré jsou blogy, tak proč ne takto...? Klasický postup (přeříznout a spočítat letokruhy) selhává a ostatně – počátek našeho letopočtu nebyl určen o moc přesněji.

Někteří zahraniční bloggeři si při té příležitosti kladli otázku: „Stačí deset let k tomu, aby byli bloggeři považováni za novináře?” Ti, co ztratili i zbytek soudnosti, se ptali dokonce „Kdy budou KONEČNĚ bloggeři považováni za novináře?”

Já osobně, coby nenovinář a člověk spjatý s blogy, upřímně doufám, že nikdy.

Nerad bych, aby byli bloggeři považováni za novináře nebo novináři za bloggery. Noviny jsou od toho, aby informovaly o dění s maximální možnou mírou objektivity. Proto jsou v redakcích šéfredaktoři, odpovědní redaktoři, vedoucí vydání a další podobní, kteří fungují jako korektiv pro novináře. Redakce k tomu mají své etické kodexy, profesní kodexy a další nástroje a všechno tohle slouží jedinému cíli: Dosáhnout co nejvěrnějšího popisu skutečnosti.

Bloggeři – teď nemyslím těch 95%, co píšou o Tokio Hotel nebo co si pletou blog a úložiště zkopírovaných článků, ale těch zbývajících 5%, jejichž blogy lze alespoň přelétnout okem bez předchozí lobotomie – by naopak už z principu věci měli tvořit novinářům protiváhu tím, že jsou subjektivní, leckdy zaujatí a mohou si dovolit napsat na plnou klávesnici to, co si novinář může jen myslet.

Čímž samosebou nechci říct, že novináři nemohou blogovat či bloggeři psát do médií, chraň Pámbu! Jen je třeba respektovat, že blogy a média mají (musí mít) rozdílný styl práce. Ten zásadní rozdíl je, že na blogu je autor nejvyšší autoritou, která rozhoduje o tom, co a jak napíše. V novinách (i internetových) by naopak neměl vyjít článek bez toho, aby ho viděl někdo jiný. Novinářskou práci a blogování nelze směšovat nebo zaměňovat bez rizika, že z toho vyleze paskvil.

Zrovna tuhle jsem objevil na Neviditelném psu článek, u něhož bylo napsáno, že „byl převzat z blog.aktualne.cz se souhlasem redakce.” Nerozumím tomu – buď má něco redakci, pak to je periodikum, ve kterých se subjektivněji laděné útvary nazývají „sloupek”, „fejeton”, „úvaha” nebo třeba „autorský komentář”. Nebo to je blog, tedy osobní internetový zápisník – a ten redakci nemá a zápisky jsou, když už, přebírány „se souhlasem autora”. Pokud je to opravdu tak, jak psal Neviditelný Pes, pak nejde ani o blogování (protože články patří médiu), ani o novinařinu (chybí redakční práce). Jestli tohle má být nový svěží vítr internetových médií, tak potěš koště.

V téhle souvislosti nechápu volání Aleše Miklíka z Lupy, který chce dát šanci etické internetové žurnalistice a argumentuje tím, že je úroveň internetových periodik dost často prabídná. Má pravdu, ale nálepka, zde se chováme eticky, není asi ta pravá cesta. Ono by stačilo málo: Aby si internetová periodika nehrála na blogování a jejich redakce fungovaly jako jakékoli jiné redakce - s odpovědnými šéfredaktory a redakčními kodexy. A aby si blogy nehrály na novinařinu. Když bude jasné, co je blogování a co je žurnalistika, tak to půjde i bez ikonek...

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků