Kdy konečně přijde čas elektronických knih?

Elektronická kniha nemá jednotnou definici. Může se jí myslet v podstatě libovolný text v počítačem zobrazitelné podobě. Text, který nečteme z papíru, ale z digitálního zařízení – z obrazovky PC, stejně tak jako z displeje kapesního počítače, mobilního telefonu, speciálního zařízení nebo (sen všech futuristů) z obsahově recyklovatelného elektronického papíru. V této podobě existuje veliké množství formátů elektronických knih a s nimi korespondujících hardwarových i softwarových produktů. V širokém pojetí termínu "elektronická kniha" by se dalo říct, že její vize, zejména díky HTML a formátu PDF, již dávno úspěšně dobyla svět.

Pokud ale vizi elektronické knihy zúžíme na ono speciální zařízení, na čtečku uzpůsobenou k práci s texty velikostí a podobou se blížící skutečné knize, prostě na něco, co vypadá a funguje jako Amazon Kindle, zjistíme, že tyto elektronické knihy plní – jak bylo naznačeno v podtitulku tohoto článku - úlohu určitých „potápek“ ve světě informačních technologií. Čas od času jsou nové modely prezentovány světovými výrobci, jako je třeba Sony, s tím, že již v nejbližší době zaplní světový trh a vydají se na cestu dobývání knižního trhu na zeměkouli. Prozatím se tak ale nestalo, a to přesto, že vln představení obdobně vypadajících a fungujících knih bylo již několik.

Přitom idea kapesní elektronické knihy není vůbec špatná. Nejde o to, že její uživatelé by potřebovali – vedle PDA, mobilního telefonu či notebooku – další zbytečné zařízení. Elektronická kniha by mohla být použitelná i pro ty čtenáře, kteří jinak s pokročilou elektronikou nekoketují, či ji prostě nepotřebují. Čtečky by přitom mohly otevřít knižnímu trhu nový, digitální distribuční kanál, avšak s původními zákazníky. Kanál, který je podstatně méně náročný na materiál, logistiku i zabezpečení než běžná knihkupectví. Z pohledu čtenáře  by pak jediné zařízení s komfortem a vlastnostmi blížícími se klasickým papírovým knihám mohlo přinést nesrovnatelně více obsahu, vyšší flexibilitu a dokonce možnosti dělat věci, které u klasických knih přinejmenším nejsou slušné (poznámky přímo do textu).

Zakopaný pes

Elektronické knihy jsou představovány, za revoluci považovány, ale v reálném světě a přinejmenším v evropských podmínkách příliš jejich uživatelů nenajdeme. Problém je částečně ve zvyku uživatelů. Zatímco pro skalní čtenáře klasické literatury jsou elektronické knihy zbytečným výstřelkem, technicky orientovaní lidé mají zařízení, která používají místo nich – zmíněné notebooky, komunikátory, nejnověji netbooky. Výše uvedené přednosti elektronických knih je ale předurčují velmi širokému publiku, nejen skalním čtenářům a „technoidům“. Mohly by se stát vítaným pomocníkem například studentů. Zatím nestaly.

Problém elektronických knih by se dal charakterizovat na ose cena – obsah. Cena kvalitních modelů je příliš vysoká, než aby se staly základem revoluce srovnatelné s tou, které dosáhly mobilní telefony. Jejímu snížení pak brání především malý zájem zákazníků, který je formulován druhým bodem – tedy obsahem.

Elektronická kniha (fyzická věc) předpokládá existenci dostatečného množství elektronického obsahu. Nové knihy ale v drtivé většině případů nevycházejí v elektronickém formátu, a pokud ano, pak v takovém, který umožňuje zavádění digitálních ochran. Tyto ochrany v sobě čtečky elektronických knih obsahují, ale neexistuje pro ně jednotný standard. Kvalitní produkty elektronických knih podporují čtení standardních formátů– DOC, PDF, ODT a dalších, ale tím se stávají daleko spíše prohlížečkami dokumentů, než skutečnými nástroji pro četbu knih.

Roztříštěnost chráněných formátů pak vydavatelům brání investovat do on-line prodeje svých produktů, protože existuje málo zařízení, jež jsou je (ve zvoleném formátu) schopna přečíst. Distribuce ve větším počtu formátů současně pak zvyšuje cenu a snižuje úsporu oproti knihám papírovým. V důsledku toho vzniká uzavřený kruh neúspěšnosti elektronických knih, který se prozatím (s výše uvedeným produktem Kindle) nepovedlo rozetnout ani mocnému Amazonu.

Vize

S ohledem na ony vlny prezentace nových elektronických knih je zřejmé, že jim někteří výrobci věří či přesněji; že v jejich přednosti stále doufají (nových modelů přibývá). Otázkou je, co by se muselo stát, aby elektronická kniha dorazila k běžným uživatelům, a stala se skutečným pomocníkem a ne jen další z technických hraček.

Odpovědí je – vzhledem k tomu, že revoluci v rozšíření elektronických knih nezpůsobila ani podpora mamutího prodejce obsahu – vytvoření globálního standardu. Standardu, který by nejen respektovala většina prodávaných čteček (to již vzhledem k obecné podpoře PDF není problém), ale na který by také byli ve velké míře ochotni přistoupit i vydavatelé a prodejci knih.

Výsledkem by pak mohlo být nejenom pohodlí čtenářů, ale také příspěvek k ekologii, protože část literatury, především odborné a faktické, by se mohla do elektronické podoby transformovat prakticky okamžitě, a bez jakýchkoliv větších problémů. Takový formát ale prozatím, jak se zdá, není ani na cestě a tak osud elektronických knih zůstává nejasný. Ke škodě vydavatelů a hlavně nás, čtenářů.

• Diskuse
• Celkem 16 příspěvků