Čeští vědci pomohli najít meteorit v jihozápadní Austrálii

Meteority jsou jediným dochovaným hmatatelným záznamem o formování naší Sluneční soustavy. Jejich analýzou mohou vědci získat cenné poznatky o tom, jaké podmínky panovaly v počátcích vzniku Sluneční soustavy. Abychom tento obraz mohli správně interpretovat, je velmi důležité také znát, odkud tato tělesa pocházejí a kudy se pohybovala meziplanetárním prostorem, než dopadla na Zem. Nejvhodnější způsob, jak původní dráhu těchto těles určit, je pozorování jejich průletu atmosférou v tzv. bolidových sítích.

Všechny dosud provozované bolidové sítě byly nebo jsou položeny v obydlených oblastech s relativně bohatou vegetací. Blízkost civilizace sice usnadňuje provoz takové sítě, vegetace ale velmi ztěžuje jeden z jejích nejzajímavějších výstupů – možný nález meteoritů.

Z tohoto pohledu je jedním z nejvhodnějších míst pro pozorování bolidů Nullarborská planina v jihozápadní Austrálii, která je téměř bez vegetace. Navíc je tato rozsáhlá pouštní oblast o rozloze kolem 200 tisíc km² dokonale rovná a s velkým počtem jasných nocí, což je pro pozorování ideální.

Meteorit se podařilo najít díky projektu Pouštní bolidová síť 

Právě zde probíhá ambiciózní mezinárodní projekt Pouštní bolidová síť, na kterém spolupracují vědci z Imperial College v Londýně, Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově a Western Australian Museum v Perthu. Hlavním cílemprojektu je kromě systematického získávání dat o pozorovaných bolidech především podstatné rozšíření počtu i zaznamenaných pádů meteoritů.

Nový meteorit, o kterém referuje časopis Science nese jnázev Bunburra Rockhole, a je prvním, jenž vědci po spuštění nové bolidové sítě nalezli. Průlet zaznamenaly dvě východní automatické stanice Pouštní bolidové sítě, a to jak na fotografický film, tak citlivými fotometry. Z fotografických snímků se podařilo určit nejen světelnou dráhu tělesa v atmosféře a jeho původní dráhu ve Sluneční soustavě, ale také pádovou oblast, kde měly ležet jeho zbytky ve formě malých meteoritů . Velkým úspěchem je, že všechny tři dosud nalezené úlomky meteoritu o hmotnostech 174, 150 a 15 gramů byly ve vzdálenosti pouze 100 metrů od vypočtené polohy pro odpovídající hmotnosti.

Podíl českých vědců na nálezu byl výrazný

Podíl českých vědců pod vedením Dr. Pavla Spurného z Astronomického ústavu AV ČR na tomto výsledku je zásadní. Celá Pouštní bolidová síť v jihozápadní Austrálii je založena na plně automatických bolidových kamerách, které byly vyvinuty Astronomickým ústavem ve spolupráci s českou firmou Space Devices původně pro pozorování bolidů na území ČR a střední Evropy. V Austrálii se používá mírně modifikovaná verze kamer pro práci v drsných pouštních podmínkách.

Dalším neméně důležitým příspěvkem k nálezu bylo určení všech parametrů průletu bolidu. Díky letitým zkušenostem s tímto druhem pozorování a za použití vlastních sofistikovaných metod zpracování dat se českým věědcům podařilo velmi přesně určit jak jeho dráhu v atmosféře, tak i jeho dráhu ve Sluneční soustavě. T

Tím nejdůležitějším příspěvkem však bylo velmi přesné určení pádové oblasti předpokládaných meteoritů včetně jejich nejpravděpodobnější velikosti. Skutečnost v podobě nalezených meteoritů v přesně vymezené oblasti odpovídající daným hmotnostem dokonale potvrdila nejen správnost pozorovacích metod, ale i všech výpočetních postupů.  Bylo to teprve popáté v historii a poprvé na jižní polokouli, kdy byl na základě předchozích pozorování předpovězen pád meteoritu, jeho místo dopadu a následně také meteorit nalezen.

• Diskuse
• Celkem 5 příspěvků