reklama
reklama
27. 7. 2010 | poslední aktualizace: 27. 7. 2010  12:42

Soukromí na Facebooku? To je mýtus

Facebook je zlatý důl pro zaměstnavatele i zloděje. Lidem je to zatím jedno.
reklama
Facebook a ochrana soukromí

Základní nastavení populárního Facebooku nebo Twitteru s ochranou soukromí nepočítá. Naopak chce seznámit se zveřejněnými informacemi co nejvíce lidí.

50 % uživatelů sociálních sítí problematika soukromí vůbec netrápí. Ženy jsou trochu opatrnější, určitou míru znepokojení cítí 57 procent z nich, ve srovnání se 43 procenty mužů.

"Aktuálně se dá snadno zjistit, že tisíce konkrétních lidí odjely na dovolenou. Pro bytaře, kteří už tak mají napilno, jde o jedinečný zdroj informací," říká Pavel Prouza, zakladatel odborného serveru tyinternety.cz

Když budeš chtít informace o někom z Harvardu, dej mi vědět. Mám víc než čtyři tisíce e-mailů, obrázků, adres a čísel sociálního pojištění," napsal před lety zakladatel Facebooku Mark Zukerberg svému kamarádovi. Když se jej kamarád zeptal, jak je to možné, Zukerberg odpověděl: "Prostě to poslali, věří mi. Pitomci."

Tato konverzace proběhla v roce 2004, kdy byl Facebook ještě v plenkách, ale její vyznění je stále aktuální. Jenom Facebook jako největší sociální síť světa má k dispozici údaje o 500 milionech lidí. A velká část z této půl miliardy riskuje každý den ztrátu svého soukromí, ale také ztrátu zaměstnání nebo partnera. Stačí jen trocha neopatrnosti a příliš proříznutá ústa.

Použít základní nastavení rovná se zůstat bez ochrany

Základní problém se soukromím v rámci sociálních sítí představuje kombinace neopodstatněné důvěřivosti uživatelů moderních technologií a nedostatečné, ale také příliš komplikované možnosti nastavení, které určuje, kdo se může k informacím uveřejněným v rámci sítě dostat. Přibližně polovinu lidí podle nedávných průzkumů veřejného mínění v USA navíc problematika udržení soukromí na internetu vůbec nezajímá.

Služby jako Facebook nebo Twitter přitom ve svém základním nastavení zpřístupní všechny informace uvedené v rámci soukromého účtu celému světu. Sociální sítě se už díky obrovskému množství citlivých dat stačily stát oblíbeným terčem internetového zločinu. "Cena soukromých dat na internetu zatím není příliš vysoká, ale už dnes může v závislosti na počtu on-line přátel a dalších parametrech převýšit částky, za které se prodávají čísla ukradených kreditních karet," říká Martin Meduna, bezpečností konzultant společnosti Symantec.

Tlačítko Delete problém nevyřeší

Na problémy se zabezpečením uživatelských údajů upozorňují nejen specializované bezpečnostní firmy, ale také zcela nezávislé projekty, jako je například youropenbook.org. Tato webová stránka umožňuje volně prohledávat obsah na Facebooku. Výsledky, které generuje, obsahují pouze informace z účtů se špatně nastavenou ochranou soukromí, ale i tak je množství nejrůznějších údajů, které se dají získat, obrovské.

Bez sebemenších potíží se tu dají najít pravidelní konzumenti měkkých drog (koupili sme si trávku a spukali se jak veverkí), dívky se zlomeným srdcem (Láska nebolí..! Bolí zklamání, rozchod, opuštění...), nebo třeba i skalní příznivci neonacismu.

Každý takový útržek informací volně vhozený do internetového prostoru se přitom může svému autorovi vymstít. Stačí, když se zaměstnavatel rozhodne podívat, co se o zájemci o práci u něj ve firmě dá najít na internetu. Rekreační uživatel konopí asi nebude mít velkou šanci získat místo řidiče. A pokud šéf zjistí, že je "největší k***t pod sluncem", určitě to nezlepší vaše šance na zvýšení platu.

Bohužel ve chvíli, kdy uživatel sociálních sítí nakonec přece jen dospěje a rozhodne se svůj profil kvůli ochraně soukromí smazat, může už být pozdě.

"Toxický" materiál v podobě intimních fotografií nebo textových zpráv může být v tu chvíli uložen v paměti webových vyhledávačů nebo i v rukou potenciálního vyděrače.

Jak snadno a lehce přijít o prémie

"Právě jsem v Café Orange." Tak vypadá vcelku nenápadná zpráva na Twitteru, která i podle uvedených souřadnic GPS prozrazuje, že cestovatel Pavel Dobrovský je po dlouhé době zase v Česku a kousek od svého domova popíjí kávu.

Díky publikování takové zprávy v rámci sociální sítě a hry Forsquare se Pavel může stát v této hře virtuálním starostou svého oblíbeného podniku. Na druhou stranu, všímavý člověk podle těchto informací brzy zjistí, kdy Pavel bývá a nebývá doma.

Nejeden šéf už díky přístupu k sociálním sítím a v nich uveřejněným informacím o aktuální lokalitě, kde se vyskytují jeho zaměstnanci, také strhával prémie. Existují ale dokonce i větší rizika, speciálně v době dovolených.

"Aktuálně se dá v sociálních sítích snadno zjistit, že tisíce konkrétních lidí odjely na dovolenou. Pro bytaře, kteří mají už tak napilno, jde o jedinečný zdroj informací," upozorňuje Pavel Prouza, zakladatel odborného serveru tyinternety.cz, který se věnuje problematice sociálních sítí. Zvláště bez problémů to mají v případě, kdy kromě přesné adresy vašeho bydliště získají z Facebooku nebo Twitteru i přehled o vybavení domácnosti elektronikou a vědí třeba i o vaší vášni pro drahý alkohol.

Uzavřené sítě mají jiná pravidla

Většina bezpečnostních rizik spojených se zachováním soukromí se týká otevřených sociálních sítí, jako je Facebook nebo v Česku třeba Lidé.cz. U nich záleží na konkrétních lidech a jejich vůli a schopnosti své soukromí chránit. Oproti nim stojí menší projekty, které mají odlišnou filozofii - jejich vizí není spojovat lidi, kteří by se bez sociální sítě nikdy nepoznali, právě naopak.

Dávají prostor jen těm, kdo mezi sebou mají úzké vazby i v reálném životě a hlídají, koho dovnitř pustí. Ať už tu přístup každého nového uživatele podléhá schválení, nebo je možný pouze v případě, že vás členové takové sociální sítě sami pozvou.

Systém Sousedé.cz funguje jako on-line nástěnka pro obyvatele jednoho domu, developerského projektu nebo třeba celé ulice. Člověk, který konkrétní skupinu založí a automaticky se stane jejím správcem, může být třeba předsedou bytového družstva nebo naopak jeho nespokojeným oponentem, který chce proti funkcionáři místního družstva zorganizovat opozici.

Do diskuse může pozvat sousedy, na které má e-mailové adresy. "Naší ambicí není spojit navzájem všechny lidi bydlící v Česku, ale usnadnit vzájemnou komunikaci těm, kdo žijí společně," vysvětluje Petr Tomek, spolutvůrce a vedoucí projektu Sousedé.cz.

Na stejném principu funguje i další populární česká sociální síť, Spolužáci.cz, která patří do stáje Seznamu. I tady mohou správci jednotlivých školních tříd uzavřít před světem informace, které v síti publikují jednotliví spolužáci. Mohou nastavit heslo, které lidé patřící do okruhu školní třídy díky zveřejněné nápovědě budou znát - například přezdívku tělocvikáře nebo jméno třídní učitelky.

Podobný přístup oblíbený Facebook ani Twitter přímo nepodporuje. Je jen a jen na uživatelích, aby se chránili co nejlépe a riziko zneužití svých informací snížili na minimum.

Autoři: Otakar Schön
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
O soukromi aneb Jeden priklad za vsetky (Swen)
Sedel som na letnej terase a cakal na kamarata... Vedla k stolu...
jaký si to uděláš... (Dasty)
I na FB to je tak, že jak si to nastavíš, tak to máš...žádnou...
Soukromí na Facebooku? To je mýtus (Náhodný kolemjdoucí)
Pořád netuším, kde ihned vzalo (našel jsem to už u třetího článku),...
Jen úplně blbou ovci nenapadne už předem, (datamining)
jakými způsoby se nejspíš bude schopen projekt jako Facebook,...
Re: Soukromí na Facebooku? To je mýtus (anonym)
z reklamy by to neutáhli ?
Zobrazit diskusi
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama