Legenda o spáse pomocí levných počítačů

Nedá se říci, že je to úplně mylný pohled, ale všichni víme, že tak jednoduché to rozhodně není. Když se narodíte v bangladéšské vesnici, kde není pitná voda, kanalizace, elektřina a škola, pak vám internet ke kariéře nepomůže. Z této úvahy vznikly různé iniciativy zaměřené na počítače a vzdělávání v chudých zemích, nejznámější mezi nimi pak program OLPC - One Laptop Per Child.

OLPC vznikl v akademické sféře v USA začátkem století, oficiálně byl ohlášen roku 2005 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Šlo v něm o dvě věci: za prvé, vymyslet úplně nový typ počítače určený dětem v rozvojových zemích. Za druhé, zařídit výrobu, financování a distribuci ve velkém. Oboje se do určité míry povedlo, i když dnes je zřejmé, že iniciativa tohoto typu má v sobě od začátku a nevyhnutelně zabudovány různé potíže.

Počítač XO-1, který v rámci OLPC vznikl, je podivuhodný. Dá se použít jako laptop i jako elektronická kniha, několik XO-1 lze snadno spojit do sítě nezávislé na vnější infrastruktuře (děti se tedy mohou propojit i v oné bangladéšské vesnici) a dokonce nepotřebuje ani elektrickou zásuvku, protože má ruční dynamo na kliku. Očekávané ceny 100 dolarů se nepodařilo dosáhnout, XO-1 stojí kolem dvou set.

Lidé z OLPC předpokládali, že počítače budou kupovat vlády rozvojových zemí a distribuovat je do škol. K tomu došlo v Uruguayi a Peru, kde se k dětem dostaly statisíce počítačů. V jiných zemích jsou čísla mnohem nižší, s většinou afrických států se OLPC nedohodla vůbec. Důvodů je víc a ne všechny lze shrnout do kolonky "omezenost místních vládců". Náklady na projekt jsou nemalé a veřejné zdroje chudých zemí často mají naléhavější priority. Užitek OLPC pro výuku je často sporný - chybí jak kvalifikovaní učitelé, tak výukový software.

Kromě toho počítačový svět nestojí a nečeká. I v ryze komerční oblasti přibývá velmi levných počítačů, jimž mohou z různých důvodů dát školy přednost. Počítačové firmy mají své vlastní charitativní iniciativy. A snaží se i místní vlády.

Indický ministr pro rozvoj lidských zdrojů nedávno oznámil, že jeho země začne v příštím roce vyrábět a dodávat do škol počítače za 35 dolarů. Při dnešních cenách součástek, použití open source softwaru a díky levné pracovní síle to může být dosažitelná cena, i když pravděpodobnější je, že nakonec budou náklady vyšší. Indický projekt se jmenuje Sakšat, což v sanskrtu znamená ztělesnění či provedení.

Ztělesnění čeho? Snu o lepší budoucnosti? Hlavní otázka je, jestli dosáhnete něčeho převratného, když dětem rozdáte počítače. Neskončí to nakonec jen tím, že budou hrát hry a přihlásí se na Facebook? Víry ve všemocnost technologií valem ubývá. Na druhou stranu, nic lepšího zatím nikdo nevymyslel.

• Diskuse
• Celkem 16 příspěvků