Pověstná elegance a rovnováha, se kterou kočky zdánlivě překonávají zákony gravitace, se nevztahuje jen na jejich akrobatické výkony, ale i na úplně obyčejné pití mléka. Zjistili to vědci z několika amerických univerzit v čele s Massachusetts Inistute of Technology (MIT).

Doposud se mělo za to, že kočky – podobně jako psi – nejprve namočí vršek svého jazyka do tekutiny a poté ho stočí do tvaru naběračky a vtáhnou zpět do tlamy. Zkoumání zpomalených záběrů ale ukázalo, že je vše jinak.

Perfektní rovnováha

Vršek jazýčku je totiž to jediné, co se obsahu misky dotkne, hned poté kočka stáhne jazyk zpět. „Ve chvíli, kdy tak učiní, se vytvoří sloupec kapaliny mezi pohybujícím se jazykem a povrchem kapaliny. Pak kočka zavře tlamu, čímž uštípne vrcholek sloupce a napije se. Její čumák přitom zůstane suchý,“ popisují proces výzkumníci z MIT.

Tento způsob pití je možný díky dokonalému vyvážení působení gravitační a setrvačné síly. „Jakmile se jazyk dotkne povrchu kapaliny, její část na něm ulpí podobně, jako voda ulpí na lidské ruce, když se dotknete hladiny v bazénu,“ vysvětlují dále vědci. „Kočka ale vtáhne svůj jazyk zpátky tak rychle, že na zlomek vteřiny setrvačnost – tendence kapaliny následovat pohyb jazyka – překoná gravitaci,“ zní celé tajemství toho, proč kočky dokáží na rozdíl od psů pít z misky se vší grácií.

Kočka domácí přitom namočí svůj jazyk do misky v průměru čtyřikrát za sekundu – kdyby zpomalila, gravitace by byla silnější a kočka zůstala hladová. Naproti tomu větší šelmy mohou pít pomaleji, protože jejich jazyk je větší.

YouTube a robotický jazyk

Celý výzkum odstartoval před třemi lety biochemik z MIT Roman Stocker a jeho domácí mazlíček Cutta Cutta se stal hlavním zkoumaným objektem. Vědci ho natáčeli na vysokorychlostní kameru a díky zpomalení záběrů pak mohli vidět, co se děje během toho zlomku sekundy mezi namočením jazyka a polknutím.

Takhle pije Cutta Cutta - zpomalené záběry pro výzkum:

Kromě domácích koček ale tým, ve kterém byli kromě zástupců MIT ještě vědci z Virginia Tech a Princetonu, zkoumal i záběry pití u velkých kočkovitých šelem, které natočil v jedné ze Zoo nebo posbíral na YouTube.

Získaná pozorování potom porovnal a na jejich základě vědci vytvořili „matematický model chlemtání“, který obsahuje poměr mezi gravitací a setrvačností. Ukázalo se, že pro všechny kočkovité šelmy bez ohledu na velikost je toto číslo téměř stejné. Porozumět dynamice celého procesu pak pomohl ještě speciálně vytvořený robotický jazyk.

„Je to jeden z nejlepších příkladů jaké znám toho, že se na věci, které každý vidí, můžeme podívat neotřelým pohledem,“ komentoval výzkum profesor biomechaniky Steven Vogel.

„Ten projekt pro mě byl vrcholem týmové práce a kreativity. Nepotřebovali jsme na to žádné peníze, žádné pomocné pracovníky z řad studentů, skoro žádnou aparaturu,“ uzavírá sám Stocker.