20 let webu: Jaká je budoucnost českého internetu? Odpovídal Miloš Čermák

Nevím, záleží na tom, jak to berete. Cenzurovány jsou některé služby (třeba Facebook, kde nemůžete publikovat "nevhodný obsah", třeba ženská prsa), ale neřekl bych, že web je v zemích jako Česko cenzurován (snad s výjimkou dětské pornografie - stránky s tímto obsahem někteří operátoři blokují). Pravdu máte v tom, že MOŽNOSTI cenzury jsou a že k tomu mnozí politici inklinují, takže je třeba se mít na pozoru. Možnost, že by vznikl nějaký druhý, "podzemní" Internet (coby nová infrastruktura), si moc nedovedu představit.

G+ je služba, která měla neuvěřitelný rozjezd a která mě tím velmi zaskočila. Pravda je taková, že se i v Česku velmi dobře šíří a že už teď nabízí velmi "živé" prostředí. Čímž odpovídám na otázku. Pokud bychom se ptali, zda se může vyrovnat Facebooku, případně ho "porazit", to si stále nejsem jistý.

Ta "invaze" probíhá dvacet let a těžko s tím můžeme něco dělat. Jsme otevřená ekonomika a tyto firmy si u nás jak "berou", tak i "dávají". Lokální silnou firmu na webu minimálně jednu máme (Seznam). Souhlasím s tím, že by Česku víc start-upů slušelo, a tam by například vláda mohla něco udělat: třeba zjednodušit byrokracii při zakládání a provozu firem.

Plavu mizerně, tedy pomalu. Jiný styl než prsa pořádně neumím.

To je příliš obecná otázka, aby na ni bylo možné nějak zajímavě odpovědět. To nedokážu, to je námět na dlouhou studii. Aby to nevypadalo, že se vyhýbám odpovědi, tak já osobně "skládám" české zpravodajství z několika serverů (idnes, ihned, lidopvky a spíše výjimečně novinky), strávím na těchto serverech tak 10 až patnáct minut denně a celkem mě to uspokojuje.

To je dobrá otázka, nad kterou hodně přemýšlím. Twitter velmi prosperuje v Americe i v řadě evropských zemí a byť ho G+ do určité míry ohrožuje (v něčem jsou si tyto služby podobné), tak se to zatím neprojevuje. V Česku je však dlouhodobě slabý, má málo uživatelů (jednotky desítek tisíc) a nepřekročil hranice českého "geekolandu". Podle mě je to proto, že Twitter ještě neobjevily naše lokální "celebrity", které například v Americe ženou popularitu Twitteru u běžných lidí.

Za padesát let si noviny už určitě noviny lidé kupovat nebudou, rozhodně ne v té dnešní podobě. Možná se stanou velmi luxusním a kuriózním zbožím, něco jako třeba autoveteráni na silnicích. To samozřejmě, že se nepřihodí něco neočekávaného, například nějaká civilizační pohroma nebo katastrofa ... pak, pokud nějaké lidstvo bude existovat, se třeba vrátí (nejen) k papírovým novinám. Co se týče televize, té se zatím daří celkem dobře a Internet ji zase tolik neohrožuje.

Projekrů jako BitCoin bylo a je víc, myslím, že zajímavá je i myšlenka "facebookových peněz", ale moc na úspěch těchto projektů nevěřím. BitCoin navíc v poslední době vyvolává i určitá podezření.

To je zajímavá otázka, například ta zmínka o mailech je dobrý postřeh, moje děti už maily prakticky nepoužívají (nebo lépe řečeno maily komunikují pouze s námi rodiči). Co se týče budoucnosti, neptejte se mě, já se většinou v předpovědích mýlím. Už jsem se před časem označil za "negativního vizionáře".

Viz předešlá odpověď, jsem vizionář na baterky, takže se mě na budoucnost neptejte. Navíc se to opravdu nedá předpovědět. Například já opravdu čtu na záchodě iPad (i dneska jsem ho četl!), a to je zařízení, o kterém jsme ještě před dvěma lety neměli ani potuchy. Tak jak bychom mohli vědět, co bude za 15 let?

Myslím, že pravdu máte jen částečně. Jistěže vize jsou důležité a fascinuje mě, když si čtu, jak si lidé například před sto lety představovali rok 2000. Je pozoruhodné, že se v mnohém trefili, nejen třeba ten Verne nebo Tesla. Ale já si myslím, že mít vize je snadné a má je hodně lidí ... ale co pak skutečně mění a posouvá pokrok, jsou právě ta fidlátka. Takže je to podle mě spíš naopak: začíná to u fidlátek. Tomu pak podřizujeme své chování, zvyky atd. Dobrý příklad je iPad - podívejte se, jak jedno fidlátko hrozně změnilo chování lidí a zahýbalo IT průmyslem!

Sociální sítě jsou úspěšné proto, že velmi vycházejí vstříc lidské povaze a základním lidským potřebám či tužbám (komunikovat s ostatními, seznamovat se, chlubit se svými úspěchy atd.). V tom se Facebook a spol. velmi trefily do našeho chování a v tomto smyslu se o jejich budoucnost nebojím. Ale myslím, že se na základě sociálních sítí začne naše chování proměňovat - že se třeba změní přístup k soukromí (budeme si ho víc vážit) a že se předefinuje to, co považujeme za společenský úspěch (dnes je úspěšný ten, koho zná hodně lidí, do budoucna to může být naopak ten, kterého nezná nikdo - ale to je spíše anekdotický příklad).

Máte stoprocentní pravdu, SMS jsou předražené a Twitter či Facebook by je snadno mohly nahradit. Říkám si to každý měsíc nad telefonním účtem mé dcery. Čímž prozrazuju i to, že SMS zatím sociální sítě nenahradily. Ono to souvisí s tím, že pokrytí internetovým připojením není zdaleka stoprocentní. SMS zůstává nejspolehlivějším a nejrychlejším způsobem, jak kohokoliv téměř jistě zastihnete. Bohužel - jak píšete - za to platíme neúměrně vysokou cenu.

Teď jsem někde četl výsledky průzkumu, zda by se lidé na týden vzdali radši mobilu, nebo zubního kartáčku. Tyhle ankety vždycky přinášejí zajímavé výsledky, ale já je moc nemám rád, protože ta otázka je v principu nesmyslná. Proč bych se měl něčeho vzdávat? Nemůžu mít prostě oboje? Tak je to i se službami Internetu. Samozřejmě je asi nejdůležitější web, používám email ... atd. ... a proč mám přemýšlet, čeho bych se nechtěl vzdát? Ničeho. Navíc v tom moc nevidím logiku, spíš si lze představit, že z nějakého důvodu přijdeme o všechny tyto služby (ztroskotání na ostrově, nějaká pohroma atd.). Pak si myslím, že bez těchto technologií dokážu celkem dobře žít, konec konců jsem si to už před dvaceti a více lety vyzkoušel!

Sorry! Dělám všechno naplno :)

Používám všechny tři a každá je mi blízká trochu něčím jiným. Ale nechci se vyhýbat otázce, takže napíšu, že osobně mám nejradši Twitter, ale z hlediska použitelnosti v Česku je asi nejlepší Facebook (z jednoduchého důvodu, je na něm nejvíc lidí).

Téma na katastrofický nebo sci-fi román, a ten teď nestihnu napsat, sorry! (Ale bylo by to určitě zajímavé, zejména proto, že svět je dnes tak "prosíťovaný", že by to asi vedlo k pádu světové ekonomiky - to, že bychom nemohli mailovat či facebookovat je pouze nepatrný a nedůležitý kousíček ledovce)

Napsal jsem dvě realizované (poslední někdy koncem devadesátých let), napsal jsem ještě několik dalších, ale už jsem je nikomu nenabízel, stejně jako divadelní hry. Ale baví mě je psát, relaxuju u toho.

Pocit, že karty jsou rozdány a že si všechno "rozebraly" velké firmy, byl už koncem devadesátých let, případně v roce 2000. Ale například jistý Mark Zuckerberg si o pár let později přesto řekl, že zkusí jeden menší projektík realizovat!

To je dobrý postřeh, myslím, že v mnoha oborech narážíme už na limity, které nebude snadné překročit. Jako příklad uvádím často kosmický výzkum. Když jsem byl malý kluk (v sedmdesátých letech), byla kosmonautika jedním z oborů, kde se zdálo, že možnosti jsou neomezené - víkendové výlety na Měsíc, oběžná dráha zá bavou leda pro děti či důchodce, dobyvatelské expedice na Mars i další planety, vědecké výpravy za hranice Sluneční soustavy. O tom všem jsme snili a věřili, že se aspoň něčeho dočkáme. No a podívejte se, kde je kosmický výzkum dnes!

Aha, tak to jsem špatně pochopil. Kde bude za deset let web? O konci webu se začalo hodně mluvit a psát loni na podzim (obálka a téma v časopise Wired), v souvislosti s nástupem mobilních aplikací. Tedy zase ten iPad! Ale od té doby se ukázalo, že ono to s těmi aplikacemi nebude tak horké, že web je velmi životaschopný a trvale fascinující také kvůli své otevřenosti. Aplikace jsou zahrádky a parcely obehnané ploty, web je volná příroda. Můj názor je, že web tu bude ještě dlouho.