Před třiceti lety, kdy vznikaly formáty a protokoly elektronické pošty, byly počítače málem ještě dřevěné a šlapací. Lidí bylo na internetu málo a navzájem si věřili. Tomu odpovídá i úroveň jejich zabezpečení – nebo přesněji absence jakéhokoliv zabezpečení.

E-mailová adresa odesílatele zprávy se žádným způsobem neověřuje, a je tedy extrémně snadné ji podvrhnout. Kdokoliv může s naprosto minimálními prostředky a znalostmi odeslat zprávu, která se bude na první, druhý a dokonce i třetí pohled tvářit, jako kdyby ji odeslala libovolná oběť – šéf firmy, hejtman nebo třeba prezident.