Když se v českých zemích naposledy zastavila hlava katolické církve, pochvaloval si tehdejší prezident Václav Klaus, jak moc si s Benediktem XVI. rozumějí, jak moc mají společného. "Jsme si ve svých konzervativních postojích velmi blízcí," tvrdil tehdy prezident, přičemž nebylo úplně jasné, kteréže názory to jsou.

Snad neotřesitelnost rodiny v systému společnosti; snad odpor k homosexuálním svazkům. Snad. Rozhodně to však nemohl být postoj k převládajícímu kapitalistickému systému, který tehdejší papež, jak už je v dlouhé tradici katolické církve, na rozdíl od českého prezidenta kritizoval. Benedikt byl konzervativcem společenských institucí, nikoli ekonomickým neoliberálem.

Stopy Marxe

Sociální nauka katolíků je už od 19. století zaměřena na kritiku sociálních a jiných externalit, které kapitalismus vytváří. Už v té době papež Lev XIII. vyčítal podnikatelům, že své zaměstnance považují za stroje a upírají jim tím lidskou podstatu. Karel Marx by to asi o mnoho jinak nenapsal. Stopy marxistické společenské teorie jsou čitelné i v Benediktových názorech a ještě silněji nyní, v nejnovější apoštolské exhortaci Františka, která je něčím jako "povzbuzujícím kázáním" či "papežovým programovým prohlášením".

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se