Přiznávám, že tam jezdím rád. To kvůli vzpomínkám na onu stavebnici, ze které se vždy daly sestavit úžasné věci. Když jsem musel v šesti letech na pár týdnů do nemocnice, celou tu dobu jsem se strašně těšil, až si s ní zase budu moci hrát. Ale dnes už Merkur není jen hračka, ostatně se bojím, že v digitální době by sám o sobě už děti tolik netáhl.

Dnešní počítačové hry nabízejí možnosti, o kterých se se před čtyřiceti lety nikomu ani nesnilo, a my staromilci nad nimi můžeme kroutit hlavou, ale to je asi tak všechno. Asi i proto je cílem majitele a šéfa firmy Merkur Toys, aby legendární stavebnice sloužila také jako základ systému učebních pomůcek. Systém umožňuje sestavování a programování různých robotů a strojů, které dokážou fantastické věci, a dá se využívat v podstatě od první třídy základní školy po první semestry univerzity.

Majitel varuje, že v oblasti techniky nám ujíždí vlak. Zejména Asiaté investují do studia technických a přírodovědných oborů obrovské peníze, potřebu technického vzdělání si ovšem uvědomují i některé vlády v Africe. Například Senegal hodlá podle Kříže vytvořit v Dakaru technické vzdělávací centrum založené na Merkuru.

Společnost Merkur Toys dodává své edukativní sady i do rakouských škol a začíná je exportovat do Estonska. V Česku si však význam technického vzdělávání zatím uvědomují spíše firmy než politici. Stále přitom platí poznatek Konfucia: Co slyším, to zapomenu, co vidím, to si pamatuji, co si vyzkouším, tomu rozumím.

Příběh stavebnice Merkur a 18 dalších zajímavých podnikatelských projektů přinese ve čtvrtek 26. června další speciál týdeníku Ekonom z edice Fenomén.

Související