Mohl byste čtenářům blíže představit Burzu cenných papírů?
Pražská burza obnovila svou činnost v roce 1993. Začínali jsme s jednou aukcí týdně. Postupně burza přidávala dva dny, tři dny, pak pět dní, až jsme začali s kontinuálním obchodováním. Mezitím jsme řešili možnost nákupu nového moderního obchodního systému. Deset měsíců jsme jednali s jednou zahraniční firmou, nakonec jsme se s ní ale rozloučili a pokračovali dalších dvacet let sami.

 

Takže jste obchodovali na vlastním systému?
Přesně. Vyvíjeli jsme a v relativně malé skupině provozovali vlastní systém: jak pro burzu – obchodování, tak pro vypořádání. Díky tomu máme velké know-how. Systém měl všechny rysy, které mají moderní burzy: architekturu klient/server, grafický interface. Měli jsme i dceřinou společnost, která se jmenovala Univyc, což je zkratka pro Univerzální vypořádací centrum. Vznikla proto, že bylo ze zákona potřeba rozdělit riziko: oddělilo se tedy obchodování a vypořádání. Dneska se Univyc jmenuje Centrální depozitář cenných papírů.

IBM DWH banner ihned cz 675x107 v1

 

 

 

Věnujete se také energiím, že?
Je to tak. Burza je standardní místo pro obchodování, určuje se na ní cena. A aby neexistovala podezření, že jsou kurzy manipulované, vytvořili jsme systém, který umožnil obchodovat energie, a v roce 2007 spustili energetickou burzu – POWER EXCHANGE CENTRAL EUROPE.

Už jste se zmínil o Centrálním depozitáři cenných papírů. Jaká je jeho pozice v holdingu pražské burzy?
Kromě vypořádání převzal agendu od Střediska cenných papírů, které bylo v roce 2010 zrušeno. A také vedení evidence a poskytování informací státní správě. I z toho důvodu je dnes Centrální depozitář v holdingu Pražské burzy velmi významný.

Co se změnilo, když majoritní podíl Burzy cenných papírů získala Vídeňská burza?
Pod Vídní jsme od roku 2008. Samozřejmě jsme začali hledat synergické efekty. Týká se to i oblasti výpočetní techniky. Vídeň, přesně tedy Wiener Börse, používá německý systém Xetra. A protože Vídeň vlastnila ještě významné podíly na burzách v Maďarsku a Slovinsku, tak zde byla jasné snaha o sjednocení obchodních systémů a tím zjednodušení přístupu na tyto 4 trhy zejména zahraničním investorům. V roce 2012 jsme tedy z vlastního systému přešli na burzovní systém Xetra, užívaný vídeňskou burzou a provozovaný frankfurtskou burzou.

Chcete se dozvědět více o řešeních od IBM? Klikněte sem.

Když už se dostáváme k technologiím: jak se burza mění v čase?
My jsme již začínali jako plně elektronická burza. Klasický obrázek živě gestikulujících makléřů tak u nás nikdy k vidění nebyl. První sídlo burzy bylo v ulici na Můstku. Měli jsme dva sály, kde byly počítače a makléři tam přicházeli s disketami. Ve svých firmách si zpracovali objednávky, nahráli si je na disketu, u nás si ji strčili do počítače, tím nám data předali a ta se pak elektronicky zpracovávala. Takhle jsme fungovali asi dva roky, postupně jsme spojení s obchodníky – ať už to byl broker, nebo banka – elektronizovali. Dneska už jde samozřejmě vše od klienta na burzu v reálném čase.

K jakému nárůstu přenášených dat dochází?
Narůstal významně, ale vrchol jsme měli v roce 2009. Od té doby naopak padá. Teď máme zhruba pětkrát menší objemy. Podmínky se změnily. I kvůli regulaci ze strany Evropské komise. Dnes se neobchoduje jen na burzách, ale i v jiných institucích, jako příklad uvedu ATM systémy a podobně. Vedle toho vzniklo úplně elektronické obchodování – High Frequency Trading. To jsou super počítače, které na základě algoritmů obchodují proti sobě. Máte třeba milion cen za minutu, tolik se udělá obchodů. V Americe to dělají dvě procenta obchodníků, ale z hlediska objemu transakcí tvoří až 80 %.

V letošním roce jste přešli na platformu PureFlex od IBM. Co vás k tomu vedlo?
Začnu trochu zeširoka. Hlavní byznys jsme od začátku dělali na systému AS/400 od IBM. Jedeme na něm dodneška. Funguje na procesorech Power od IBM a naše aplikace jsou z části napsány v jazyce, který se jmenuje RPG. Tento jazyk je specifický a není přenositelný na jinou platformu. Svět se posunul, vznikly nové platformy na bázi procesorů Intel, které se čím dál víc rozšiřují a konkurují například i dalším rozšířeným podnikovým platformám na Unixu nebo mainframech. Takže jsme i my začali uvažovat o tom, že bychom do budoucna platformu AS/400 opustili, byť je výborná, a poohlédli se po něčem, co by mohlo být univerzálnější a možná i levnější.

Takže úvahy o tom, že opustíte jednu platformu od IBM, vás přivedly k druhé?
Tu AS/400 jsme vždy nakoupili, provozovali ji čtyři roky a pak bylo potřeba udělat technologický upgrade. V organizaci jsme měli samostatnou platformu AS/400, vedle toho systémy na Intelu a podobně. Rozhodovali jsme se, jak dál. Variantou bylo koupit znova AS/400 a kromě toho připravovat migraci na jiný systém. IBM ale přišlo s nabídkou, která mě oslovila, a nakonec jsme se pro ni rozhodli. Platforma PureFlex je unikátní v tom, že podporuje jak Power procesor, tak Intel procesor. Celá infrastruktura je virtualizovaná.

Jak fyzicky vypadá?
Toto řešení je takové malé šasí. Má asi 14 pozic na zásuvné bloky. My tam dáváme procesorové jednotky. Na Power procesoru máme jednu, na Intel procesoru tři. Zbývá nám dalších 10 pozic. Můžete tam dát i diskové jednotky. Výhoda je, že kromě jednoho zásuvného bloku pro procesor Power je všechno ostatní použitelné jak pro platformu Intel, tak pro Power. Takže kdybychom přecházeli z AS/400 na Intel a předělali software, tak se vytáhne jeden blok, dá se tam jiný, a máme hardware vyřešený. Abychom to ještě zefektivnili, všechny hardwarové platformy na Intelu, co jsme měli vedle, jsme dali také na PureFlex. Dnes máme veškerou infrastrukturu z 95 % virtualizovanou, je v tom jednom šasí se čtyřmi zásuvnými bloky procesorů. Zkonsolidovali jsme ji do jednoho malého hnízdečka hardwaru. Procesory jsou výkonnější, než byly, takže jsme také ušetřili velké peníze na licencích a na podpoře. Na této platformě běží s velkou rezervou virtualizace serverů a desktopů. Máme teď na čtyři až pět let vystaráno.

Vaše řešení je první podobné ve střední a východní Evropě. V čem je unikátní?
V tom, že jsme do PureFlexu dali platformu AS/400. Šlo o koncepčně novou věc, kterou nikdo před námi v regionu ještě neudělal. Systém AS/400 je z 80. let, byť se stále vyvíjí. Tato platforma je unikátní v tom, že si v jednom balíčku softwaru kupujete operační systém, databázi, bezpečnost i komunikaci. Navíc vše interně vyladěné. Ty systémy jsou absolutně spolehlivé. Dneska tam fungují 25 let staré programy a úplně bez problémů. Zkuste si to s Microsoft SQL… Hodnota platformy je ve stabilitě, spolehlivosti a odolnosti.

Na spuštění řešení se kromě vás a IBM podílely i společnosti Avnet a Impromat. Jaké byly jejich role?
IBM je výrobce technologie, Avnet je velkodistributor, Impromat je partner IBM, styčná osoba se zákazníkem. Řešení jsme vymýšleli společně a všichni na něm mají nějaký podíl. Jako zákazník musím říct, že to funguje.

Co vás na burze čeká dál?
Pro mne je stěžejní, že budeme v listopadu stěhovat záložní pracoviště. Jde o náročný projekt, za víkend musíme všechno přestěhovat, rozebrat, znova nadrátovat a oživit. Dále máme projekt, u nějž jsme využili virtualizaci desktopu jako základ bezpečnostního řešení. Spočívá v tom, že vytvoříme dvě prostředí: standardní a chráněné, kde jsou citlivé informace. Z toho chráněného se nedostanete nikam ven. Uživatel má jedno PC a v něm dvě prostředí, ale ta spolu nemůžou komunikovat. Takže si z toho chráněného nic nezkopírujete a nevytisknete. Výstup ven je možný jen přes definované a logované kanály.

Když už jsme u bezpečnosti: IBM PureFlex umožňuje i cloudová řešení. Jak je máte ošetřená z hlediska bezpečnosti?
My PureFlex používáme ve vnitřní síti. Do veřejného cloudu umísťujeme frontendy, to znamená portály. Backendové systémy – tedy data a serverové aplikace – směrujeme do vnitřní sítě, na virtuální platformu. Bezpečnost řešíme tak, že v cloudu žádná citlivá data nikdy dlouhodobě uložena nejsou, zůstávají tam jen po dobu navázání session s uživatelem. Když skončí, mažou se. Všechna data jsou uložena na backendu, nikoli v cloudu.

Z toho, co popisujete, mám dojem, že se práci věnujete prakticky nepřetržitě. Máte čas i na něco jiného?
Rozhodně. Začal jsem s přítelkyní chodit na tango, které nás úplně uchvátilo. Ze sportu se pravidelně věnuji plavání, józe, in-line bruslení a kolu, chodím na spinning. A také rád jezdím na dovolenou na kola. Letos jsem byl už několikrát. Jinak ale máte pravdu. V práci jsem deset hodin denně. Ale nevnímám to jako problém. Syny už mám z domu, takže nemusím brát ohled na rodinu a mám spoustu času. Dovolené, sport a čas strávený s přítelkyní mi na odreagování bohatě stačí. Hlavní pro mě ale je to, že mě práce baví.

Text nevyjadřuje názor redakce