Nový český film Jak se zbavit nevěsty: Romantická komedie, ve které chybí romantika i komedie

Stovkou dortů s bílou polevou od včerejška útočí na hlavy svých hrdinů i diváků v kinech nová romantická komedie Jak se zbavit nevěsty. Škoda, že ze snahy filmařů zakončit snímek reminiscencí na jeden z nejslavnějších gagů ze samého počátku kinematografie zůstalo jen několik extrémně zpomalených záběrů. Dokonale se v nich však koncentruje bezmoc celého štábu.

Režisér Tomáš Svoboda se kvůli dortové scéně pustil do celonočního natáčení, každý z protagonistů měl pět náhradních kostýmů. Výsledek? Akce, která jde zcela proti pravidlům filmové komiky. Jako vyvrcholení snímku, který se doposud o komiku ani nepokusil, je to, pravda, poměrně impozantní výkon.

Vtip má překvapit, ohromit, zaskočit, pohoršit. Situační komika je akční záležitost, také proto šla akce s humorem už v němé grotesce tak dobře dohromady. A Tomáš Svoboda to věděl ve svém debutu Hodinový manžel, lidové komedii z konce roku 2014, která herectvím, snímáním i gagy byla daleko před nenávistnými a upachtěnými snímky Zdeňka Trošky. Byť stále nedokázala dohlédnout ani na záda například seriálu a filmu Okresní přebor Jana Prušinovského.

Bylo však vidět, že si režisér sám napsal scénář a pokouší se o variaci na komedie typu Do naha!. Zůstalo jen u pokusu, ale už v jeho prvních dvaceti vteřinách, kdy chlapec skočí do starého plaveckého bazénu, aby se ve stejném záběru vynořil jako dospělý David Novotný, bylo více filmařské invence, než jakou dokáže nabídnout režisérova nynější romantická novinka dohromady.

Scénář k filmu Jak se zbavit nevěsty má na triku Marcel Bystroň, který se nedávno podepsal pod „komediální majstrštyky“ typu Kameňák 4 a Vánoční Kameňák. Teď se pokouší o romantickou komedii hollywoodského střihu, tedy ve stylu „už nejsou spolu, ona ho stále chce, on už se chystá vzít si jinou.“

On je David Matásek, úspěšný zubař. Ona je Lenka Vlasáková, úspěšná cukrářka s vlastní cukrárnou. Ta jiná je Andrea Kerestešová, šikovná klavíristka, obsazená typicky po česku coby „ta hezká Slovenka“. A víc se o postavách za celou dobu sledování snímku divák ani nedozví.

Marcel Bystroň pomalu získává status specialisty na nepochopení zahraničních formátů. Ve snímku příznačně nazvaném Po hlavě… do prdele z roku 2006, který i režíroval, se pokusil po „tarantinovsku“ o odvázanou skládanku tří příběhů. Skončila podobně absurdně jako o dva roky starší Post Coitum, které dle jeho scénáře režíroval Juraj Jakubisko, vůbec si s tímto postmoderním propletencem nevěděl rady a snažil se svůj dřívější poetický styl vpašovat do díla vyžadujícího zběsilý střih a spousty obrazových filtrů.

Tentokrát Bystroň napsal romantickou komedii s nulovým dějem. Ale to by nebyl nepřekonatelný problém, tento žánr odjakživa stál na silných postavách, na sledování svárů a přelévání sympatií, které vždy vedou k ustanovení závěrečného páru.

Ve filmu Jak se zbavit nevěsty jsou všichni úspěšní, hezcí, definovaní pouze svým povoláním – případně neustálým úsměvem, těžko říci, zda dobráka, či psychopata, tak jako další zubař v podání Jaroslava Plesla, Matáskův bratr, mající ordinaci hned vedle.

Když si jejich tatínek a šéf kliniky usmyslí, že půjde do důchodu a že o novém primáři rozhodne tradiční rodinný závod na regatách, je náhle vše jasnější. Aha – nejde o romantickou komedii, ale o pohádku! Akorát že v pohádkách jsou postavy, které o něco usilují, některé jsou sympatické, jiné nikoli, ale žádná divákům není lhostejná.

Jak se zbavit nevěsty není první romantickou komedií, která neobsahuje žádné komické scény. Ale pravděpodobně je to první romantický film, jenž se obejde bez jediné chvilky sdílené intimity.

Jedinkrát tu nepřeskočí jiskra, vůbec není důvod, proč sledovat počínání hrdinů na plátně, proč někomu z nich přát svatbu, jiného nenávidět.

Vše se odehrává s elegancí refrénu hudebního „hitu“ Nádherná Davida Krause. A s každým opakováním nepřekonatelného verše „Bože ty seš ale nádherná / Snad mi teď nebudeš nevěrná“ se divák modlí alespoň za jednu malou nevěru. Nebo hádku, milostnou scénu, vlastně za cokoli.

Předchozí Svobodův film Hodinový manžel lze po právu – tak jako většinu současných českých komedií – kritizovat, že většina vtipů a dění se v něm točí kolem sexu. Ale mnohem větší prohřešek vůči vkusu je, když teď Svoboda svou novinkou nutí diváka ke kacířské úvaze, zda předchozí místy vtipně natočená „čuňačinka“ není stále o dost lepší než neinvenční nuda, z níž režisér spolu se sexem dokonale vymýtil i veškerou romantiku. Bohužel je.

Když v Hodinovém manželovi opilý David Matásek vstoupil do koupelny vykonat potřebu a o půl metru vedle musel vyrušený milostný pár za závěsem sprchového koutu utlumit své milostné aktivity, šlo to považovat za smutný „vrchol“ české situační komiky, která málokdy překoná košilaté gagy.

Ale oprýskané prostředí starého bazénu, v němž čtveřice mužů z nouze rozjíždí svůj byznys s řemeslnou i sexuální výpomocí v domácnosti, představovalo alespoň snahu odlišit se, zaujmout diváky. Z filmu Jak se zbavit nevěsty však má divák pocit, že tvůrci se o něj nezajímají vůbec.

Když s pomocí nesmyslných náhod a neobratných intrik babičky v závodu regat kulminuje soutěž o primáře kliniky a zároveň i komplot snažící se zamíchat s tím, kdo je tady nevěsta, projevuje se režijní bezmoc Tomáše Svobody nad nesmyslným scénářem asi nejvýrazněji.

V obou dvou „závodech“ vlastně nikdo o nic neusiluje, a že tu vládne jen nuda a nezájem, potvrzuje i kamera, která ospale hledí na dvě statické loďky kolébající se na vodní hladině. Nikdy ani stopa po pohybu.

A tak zpomalené dorty blížící se v jedné z posledních scén k hlavám hrdinů – dopředu zavírajících oči v této inscenované, bezdůvodné bitvě – nemíří jen proti podstatě toho, jak vytvořit gag či vyvolat jakoukoli emoci. Míří především na hlavy diváků. A ti mají tendenci zavírat oči spolu s postavami. Na rozdíl od nich však zcela instinktivně, nikoli na pokyn režiséra.