Výtvarná tvorba malíře Pavla Brázdy, který v neděli 21. srpna oslaví devadesátiny, se rozvíjela od konce 50. let minulého století v izolaci. Jeho rukopis se vymykal akademickému i avantgardnímu projevu.

Z podzemí Brázda vystoupil až v roce 1992 výstavou v pražských Ženských domovech. Role outsidera se vitální malíř přesto nevzdává.

"Rád zůstávám na okraji umělecké scény. Nepotřebuji být v hlavním proudu, vystavovat na oficiálních místech," řekl před časem.

Častými náměty surrealisticky laděných obrazů Brázdy jsou světlé i stinné stránky lidské duše či absurdní setkání člověka s roboty.

Brázda, který je příbuzný s básníkem Josefem Palivcem i bratry Čapkovými, vždy usiloval o umění, které nazýval hominismem – formálně v jeho zájmu stojí život města a velkoměstský folklor. Město rád přirovnává k živému organismu.

"Ve městech jsou faunou auta, tramvaje či metra, jejich florou jsou reklamy přepychového západního světa, ve kterém dnes už také žijeme," míní umělec.

Jeho díla byla často předzvěstí trendů ve světovém umění – známí Astronauti například předznamenávají pop-art, jiná díla magický realismus či informel.

Od roku 2007 malíř svá díla zdokonaluje pomocí počítače. Kresbu fixem nejprve naskenuje, v počítačovém programu upraví barvy a nechá vytisknout na plátno. "S pomocí počítačové techniky je obraz ještě dokonalejší. Dovolí mi rozvinout barevnost radikálněji než předtím," říká.

Brázdova tvorba se také zlehka dotýká kýče. "Nebojím se pokleslosti. Záměrně využívám silných barevných kontrastů, snažím se zachytit současnou barevnost světa," vysvětluje malíř, který během čtyřiceti předlistopadových let vystavoval jen třikrát – tři obrazy v roce 1967, roku 1976 na malé expozici v Divadle v Nerudovce a pak v roce 1989 ve sklepech pod Vinohradskou tržnicí.

Od každého obrazu Brázda vytváří tři originály. "Naplňuje to můj dávný ideál, aby obrazy byly přístupné daleko širšímu okruhu lidí, než jsou zámožní sběratelé," říká umělec.

Stejně jako jeho žena, výtvarnice Věra Nováková, vždy šel mimo oficiální umělecké proudy. "Jestliže jsem byl jiný než ostatní, tak proto, že to, co jsem chtěl vyjádřit, potřebovalo odlišnou formu," tvrdí.

Pavel Brázda pochází z vlivné brněnské rodiny se silným kulturním zázemím. Jeho otec byl významný advokát, činný také v Agrární straně. Matka byla neteří bratří Čapků, jeho nevlastním dědečkem byl básník Josef Palivec.

Brázda byl v mládí zaujat levicovou avantgardou a předválečným komunismem. Po setkání s pravdou o sovětské realitě a politických procesech se ale od komunismu distancoval.

Po válce Brázda začal studovat dějiny umění a filozofii v Brně, nicméně "suchý" způsob výuky mu nevyhovoval. Z Fillova ateliéru na VŠUP ho pak vyhodili kvůli docházce, u Sychry na AVU neprošel po únoru 1948 se svou ženou Věrou prověrkami.

Živil se jako malíř pokojů, později ilustroval odborné časopisy a knihy, především lékařské a přírodovědné.

Také se svou ženou Věrou, kterou si vzal v roce 1950 a s níž má dceru Kateřinu, malovali květiny pro průhonický archiv či překreslovali archeologické nálezy. Od roku 1977 pracoval deset let, tedy až do důchodu, v koksové kotelně zubní kliniky na Albertově, kde se s předním lingvistou Petrem Fideliem podílel na vzniku samizdatového časopisu Kritický sborník.

V roce 1991 obdržel Cenu Revolver Revue a týdeník Respekt Brázdu začátkem 90. let ocenil tím, že převzal jeho obraz Velký Astronaut jako své logo.

První velkou výstavu měl Brázda společně se svou ženou v roce 1992 v Ženských domovech v Praze.

V roce 2006 připravila k jeho osmdesátinám rozsáhlou retrospektivní přehlídku pražská Národní galerie. Další velkou retrospektivní výstavu mu v roce 2008 uspořádalo České centrum Paříž.

V roce 2009 měl Brázda mimo jiné výstavy v pražské Galerii 5. patro a v brněnské Galerii Aspekt, v roce 2013 v pražském Obecním domě a letos v GASKu v Kutné Hoře.

Umělecké satisfakce se mu dostalo až ve čtyřiasedmdesáti letech v roce 2010, kdy byly jeho obrazy zařazeny do expozice moderního umění Národní galerie.

V roce 2008 se stal nositelem medaile Za zásluhy, kterou mu 28. října předal prezident Václav Klaus. V únoru 2013 medaili pro nesouhlas s Klausovými postoji vrátil. "Působení pana Václava Klause v úřadu prezidenta považuji za neblahé," řekl tehdy malíř.