Do Česka se včera vrátila atmosféra prosince 2011, kdy se do ulic vylil smutek ze smrti prvního porevolučního prezidenta Václava Havla. Tehdy to byl nečekaný nápor kolektivních emocí, v němž se ukázalo, že vazba společnosti k Havlovi jakožto osvobozující osobnosti je hlubší a základnější, než si kdokoliv myslel.
Včera, při oslavách Havlových nedožitých osmdesátin, se tento pocit vrátil − ale přece jen s větší pochybností.
Nekonečné vzpomínání na Havla, naplněné frázovitými a obecnými vyjádřeními, vzpomínkami přátel i patetickými vyjádřeními politiků, potvrzovalo, že Havel české společnosti podstatně chybí. A to dokonce natolik, že si desítky tisíc lidí, často velmi mladých, otevřeně stýskají. Po čem? Po Havlově pevném postoji, po lidskosti, po politice, která má smysl, ale dokonce i po člověku, dalo se číst na sociálních sítích.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
