Nekonečné bludiště oprýskaných chodeb, zchátralá budova plná živého umění. Návštěva vysočanské Pragovky, konkrétně prostor budovy E, kde sídlí asi 70 nejrůznějších umělců, ve mně zanechala silné dojmy. Už jen nezaměnitelné aroma kdysi prosperující továrny s dnešní příměsí z barev, sprejů, dřeva a dalších materiálů je silný zážitek, i když se při první návštěvě zákonitě několikrát ztratíte. V prvním patře, které je celé propojené, narazíte na sochaře a další nájemníky, kteří tu jsou od začátku, nahoře pak většinou na malíře. Ti pracují v klidnějším prostředí a každý sám za sebe.

Začátky před šesti lety, kdy se do Pragovky stěhovali první výtvarníci, byly až romantické. Postupem času tu jednotlivé místnosti zabydleli umělci nejrůznějšího zaměření. Vznikl­ tu takový "office house". Jen si místo nových koberců, vyleštěných pracovních stolů a sterilních sociálních zařízení představte podlahy potřísněné zaschlými barvami, místnosti plné více či méně dokončených pláten nebo soch. Během prvních let se tu utvořila z některých nájemníků komunita, která začala dávat věci do pohybu.

"Já mám v Pragovce ateliér od roku 2013. Přišla jsem do takového vzduchoprázdna asi tři čtvrtě roku po první velké výstavě pořádané v jídelně Pavlem Tichoněm a Annou Hulačovou. Měla jsem pocit, že se všichni ani pořádně neznáme nebo nevídáme. Při tak vysokém počtu lidí a nepřehlednosti areálu není divu," vypráví výtvarnice Lucie Nováčková, která je jednou z velmi angažovaných osob v Pragovce. Spolu s kolegyní Zuzanou Růžičkovou zde před časem uspořádaly akci Kolben Open, při které se ateliéry otevřely veřejnosti. Z události s nulovým rozpočtem a návštěvností 200 lidí se po třech ročnících stala akce očekávaná a medializovaná, na niž se přišlo podívat až 800 zvědavců. Kromě Kolben Open se v Pragovce začaly pořádat i výstavy v duchu dřívějších salonů, na nichž autoři představovali svá díla podle vlastního výběru.

Historie Pragovky

◼ Sahá do roku 1907. Tehdy Českomoravská (první továrna na stroje) a podnikatel František Ringhoffer podepsali smlouvu o založení Pražské továrny na automobily. V roce 1909 vznikla slavná značka Praga, ale to už byla Českomoravská jediným vlastníkem. Ringhoffer o rok dříve odstoupil od smlouvy kvůli neshodám ve vedení podniku.

jarvis_58077e08498e2b98c399cd0f.jpeg

◼ Nejlepší časy zažila za první republiky. Kromě dobrých výsledků v prodeji získala Praga několik ocenění na mezinárodních soutěžích.

◼ Velká ekonomická krize podnik hodně poznamenala. Výroba opět nastartovala v roce 1934.

jarvis_58077e08498e2b98c399cd13.jpeg

◼ Po válce se Praga dočkala předpokládaného znárodnění a zařazení pod ČKD.

◼ Po listopadu 1989 se stal podnik akciovou společností.

◼ V roce 2004 byla výroba ukončena.

◼ Dnes objekt patří anglické firmě Mount Capital.

Projekt s uměleckou duší

Areál nyní patří anglické firmě Mount Capital, konkrétně dvěma bratrům pocházejícím z velmi bohaté londýnské rodiny. Provozovatelem je společnost Creviston. Do budoucna tu během deseti let zřejmě vyroste developerský projekt, přičemž se mluví o smíšené zástavbě bytových domů a kanceláří, jež by měla respektovat současný industriální a umělecký ráz této odlehlejší pražské čtvrti. To jsou ale zatím pouze spekulace. Důležité je, že se letos začalo intenzivně pracovat na tom, aby se z části areálu stalo nové kulturní centrum s názvem Pragovka Art District. Prostor by se měl ještě více otevřít veřejnosti.

Naplnit představy majitelů má pomoct výtvarnice a galeristka Alexandra Karpuchinová. Ta se dnes z jejich pověření nejvíce stará o vznikající Art District. "Na konci července se naše velké plány začaly konečně realizovat. Ve spolupráci s osobnostmi české graffiti scény jsme zorganizovali venkovní akci u příležitosti slavnostního otevření prostoru s názvem Pragovka One. Na programu byly i vernisáž mural obrazů (velkoformátové malby ve veřejném prostoru), graffiti jam, koncerty a podobně. Všechny se rodí při debatách s anglickými vlastníky, jsem s nimi v kontaktu," vysvětluje Karpuchinová.

Angličtí bratři se prý o dění v Pragovce hodně zajímají. Reagují dokonce i na maličkosti jako promítání filmů, které tu umělci občas pro sebe pořádají. Rozhodli se také vyčlenit jednu velkou místnost pro společenská setkávání umělců nebo pro jejich odpočinek, při němž si mohou v klidu vypít kávu, případně nechat své ratolesti pohrát si v improvizovaném dětském koutku. Takzvaný "common space" si umělci zařídili po svém. Každý něco přinesl a vznikla tak velmi útulná klubovna, kde nechybí ani květiny v kořenáčích nebo rajčata pěstovaná na oknech.

Již v červnu se ovšem v Pragovce otevřela čistě bílá, přitom velmi zajímavá místnost. Mají se v ní střídat výstavy jak zdejších umělců, tak autorů spjatých s nově vzniklou iniciativou White Pearl Gallery. Tuto založila právě Alexandra Karpuchinová. "První výstavu Random tu připravovali Lucie Nováčková a Pavel Tichoň. Šlo o výběr 19 umělců z Pragovky, mezi nimiž byli například Adam Štech, Anna Hulačová nebo Martina Chloupa. Do 9. října zde byla k vidění expozice nazvaná Výstava, která nebude focena, na níž kurátor Pavel Kubesa konfrontoval tři osobnosti současné výtvarné scény − Adama Štecha, Juliuse Reichela a Patrika Kriššáka," popisuje Karpuchinová, jež nyní hledá pro svůj galerijní projekt stálý prostor v přízemí budovy E."

Pastova supervize

Na nový koncept anglických majitelů reagují umělci z Pragovky různě. U některých vyvolává obavy, že se vytratí původní spontaneita svérázného tvůrčího prostoru, jiní ho naopak vítají. A pronajímají si v areálu nové prostory.

Jedním z nově přizvaných nájemců je známá postava české street­artové scény Pasta Oner. "Prostor Pragovky nebyl dlouho nijak zviditelňovaný a bylo to zcela legitimní. Lidé, kteří tam tvořili a tvoří, o to neusilovali. Současní majitelé, kteří do areálu investovali, dnes mají jiné, pro mě zcela pochopitelné plány. Svět výtvarného umění je součástí tržní ekonomiky, tak to prostě je. Pro někoho to samozřejmě může být kudla v srdci," říká Pasta.

Jiný názor zastává třeba David Pešat, který vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Sopka. Tvrdí, že část umělců nechce být při své práci rušena a bojí se také zvýšení nájmů. "Jsme klasičtí nájemníci. Máme určité obavy. Je pravda, že otevřít tady novou galerii je dobrá věc, ale vlastně nevíme, co se z toho vyvine dál."

Nová vize Pragovky ale bezpochyby může přinést mnoho pozitiv. "Bylo by určitě dobré, aby tu zůstala různorodost v podobě všelijak zaměřených umělců. Aktivity jako Kolben Open, která je mimochodem oblíbená i mezi mými sběrateli, jsou skvělé projekty. Alexandra Karpuchinová je pro mě mostem mezi lidmi, kteří v Pragovce tyhle důležité akce vymýšleli v minulosti, a novou vizí Pragovky, kterou je více se otevřít světu zvenčí," dodává Pasta Oner, jenž v Pragovce působí jako externí poradce. Sám se s vlastníky osobně poznal a přiznává, že jejich plány udělat z tohoto místa kulturní centrum aspoň zlehka střižené západním stylem mu přijdou přínosné. "Majitelé jsou podnikatelé a mecenáši umění z Londýna. Vědí moc dobře, jak vypadají podobné instituce v zahraničí. Pokud tu budou chtít vytvořit něco podobného, můžeme toho být jen hrdou součástí a neměli bychom tomu bránit."

Kromě nové galerie, která je veřejnosti otevřená od úterý do neděle od 12 do 18 hodin, tu mohou lidé už dnes navštívit venkovní prostor s uměleckými objekty. Během léta tu proběhlo několik koncertů. Industriální halu si pro svou show dokonce vybrala i velká americká hvězda elektronické hudby Skrillex. V přízemí haly E vznikla v červenci také DEPO galerie, která chce představovat street­artové umělce. V rozsáhlém vysočanském objektu se má tedy rodit stále více atraktivních akcí pro veřejnost.

PASTA ONER (37)

Pragovka 3.10.2016 Praha atelier Pasta Oner

Výtvarník a jeden ze zakladatelů české graffiti scény a street artu patří dnes k hrstce lidí, kteří se u náš živí uměním velmi dobře. Pasta se zabývá také pop-artem a cartoon estetikou. Pracuje především s akrylovou malbou, dělá i objekty, instalace, plastiky a závěsné velkoformátové malby ve veřejném prostoru (muraly). Jeho poslední velká samostatná výstava (Last Days in Paradise) byla minulý rok ve Výstavní síni Mánes. Před půlrokem opustil svůj ateliér na pražských Vinohradech a odešel do Pragovky. "Byl jsem sem přizván a nepatřím k těm, kteří by tu chtěli narušovat kontinuitu. Byl bych strašně rád, aby se navázalo na to, co už tady vzniklo, a žilo tu co nejvíce různých paralelních vesmírů," vysvětluje umělec, kterému by se líbilo, kdyby se v Pragovce konaly různé kulturní akce včetně koncertů nebo filmových projekcí. "Určitě je důležité, aby byla část objektu, kde jsou ateliéry, veřejnosti uzavřená a umělci měli klid na práci. Velká výhoda je, že jsou tam nejrůznější řemeslníci, truhláři, zámečníci a tak dále. Dá se bohatě využívat mezioborová spolupráce." Pasta přiznává, že pro lidi v Pragovce bude teď hodně důležité, aby spolu komunikovali. Věří, že se postupem času z tohoto místa stane příjemné zázemí jak pro umělce, tak pro veřejnost.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se