Stát Nevada bude nápomocen při certifikaci stroje Ehang 184," prohlásil Tom Wil­czek z Vládního úřadu pro ekonomický rozvoj. "Dovedu si Ehang představit jako součást dopravního systému v Nevadě." Čím je tato zpráva zajímavá? Jedná se o historický přelom pro ideu létajícího automobilu: je to patrně poprvé, kdy ji nějaký státní úředník oficiálně vzal vážně. Protože Ehang není nic jiného než kvadrokoptéra, jaké známe z hračkářství, jen zvětšená tak, aby unesla lidské pasažéry.

Fanatik myšlenky létajícího auta Paul Moller kdysi přesně definoval, co musí umět, aby k něčemu bylo: "Bude ho moci řídit každý, kdo má řidičský průkaz, přistávat bude možné i na zahrádce za domem v hluboké mlžné noci, a to aniž vzbudíte sousedy či potrháte šňůru s prádlem." Žádná z jeho konstrukcí se však tomuto ideálu ani nepřiblížila. To samé platí i o Mollerových konkurentech: vždycky je to jen špatné letadlo a špatné auto v jednom.

Zatím poslední nadějnou konstrukci představuje létající automobil slovenského vynálezce Štefana Kleina, který už usiluje o certifikaci a na rozdíl od svých předchůdců má dořešený i design. Mezitím se ale část konstruktérů pustila jinou cestou, kterou jim ukázala invaze kvadrokoptér v posledních letech. Ty dokonale splňují Mollerovu definici: jsou tiché, mohou startovat a přistávat kdekoliv, umí je řídit i malé děti, mimo jiné proto, že tyto stroje zvládnou automatický start a přistání, tedy nejobtížnější fáze letu. Proč je tedy nezvětšit, aby unesly člověka? Tak vznikly megakoptéry.

V srpnu 2014 vzbudil obdiv na leteckém veletrhu Aero 2014 ve Friedrichshafenu nezvykle vyhlížející stroj VC200. Vystavovala ho společnost e-Volo, kterou roku 2011 v Karlsruhe založili Alexander Zosel a Stephan Wolf. Podnik pojali jako start-up a financovali jej pomocí crowdfundingu prostřednictvím služby Seedmatch. Díky působivým animacím se sešlo 1,2 milionu eur, další nemalé částky poskytla některá ministerstva.

Roku 2012 e-Volo zvítězila v soutěži o Lindberghovu cenu za letecké inovace. Přispěl k tomu úspěšný test prototypu v listopadu předešlého roku. Stroj označovaný jako VC1 měl podobu rámu, na němž bylo 16 elektromotorů s vrtulemi. Včetně akumulátorů vážil 80 kilogramů. Nejdříve ho testovali bez pilota − pak ale stačilo jednomu ze zakladatelů firmy jen s vysílačkou v ruce usednout na jednoduchou židli usazenou na rámu. Úspěch otevřel cestu ke stavbě skutečného letadla VC200.

Není bez zajímavosti, že stroj společnosti e-Volo se svými mnoha motory a vrtulemi je v podstatě koncept, který předpověděl už roku 1886 Jules Verne v románu Robur Dobyvatel. Na rozdíl od Vernova monumentálního Albatrosu má ale jen dvoumístnou kabinu podobnou vrtulníku. Místo klasického rotoru je nad ní kruhový rám s 18 elektromotory a vrtulemi, takže celek připomíná semeno pampelišky. Cestovní rychlost dosahuje 100 km/h, kapacita baterie vystačí na 20 minut letu.

První bezpilotní test se uskutečnil 17. listopadu 2013, první pilotovaný let 6. dubna letošního roku. Certifikace pro sériovou výrobu a běžný provoz ale nejspíš potrvá mnohem déle než samotný vývoj.

Další takový stroj se objevil na veletrhu CES 2016: je jím již zmíněný multicopter Ehang 184. Ten nejenže unese člověka, ale pasažér ani nemusí být pilotem. Stačí jen nastoupit, na displeji s mapou navolit cíl a pak už se jen můžete kochat výhledem, protože všechno ostatní obstará palubní počítač s pomocí GPS. V kabi­ně je místo pro jednoho člověka a malé zavazadlo (užitečná nosnost 120 kg). Ve vzduchu ji drží osm bezkartáčových elektromotorů na čtyřech pylonech. Mohou stroji udělit rychlost okolo 100 km/h, horší je, že výdrž ve vzduchu činí jen 23 minut, během nichž uletí 37 kilometrů. Cena se má pohybovat mezi pěti až osmi miliony korun.

Firma tvrdí, že technický vývoj je ukončený a jediný problém představují legislativa a úřady. V červnu letošního roku první Ehang 184 dopravili do Nevady, kde prodělává testy a připravuje se na proces certifikace k běžnému provozu.

Snaží se i jinde, například studenti univerzity v norském Oslu už dostali do vzduchu monstrózní konstrukci, které dali název Megacopter. Jde o rám z duralových a překližkových dílů, na němž je celkem 48 motorů s vrtulemi. Hmotnost stroje s akumulátorem je 76,6 kg. Stavba trvala 18 měsíců a zalétání vyvrcholilo úspěšným pokusem o let se zátěží 61 kilogramů. Obří dron se tak dostal do Guinnessovy knihy rekordů, důležitější ale je, že hmotnost nákladu se blíží hmotnosti člověka, což naznačuje konečný cíl.

Další týmy a jednotlivci pracují v ústraní − jak dosvědčuje i video na YouTube, na němž anonymní nadšenec s přezdívkou Gasturbine 101 úspěšně pilotuje monstrózní multikoptéru Swarm s 54 dvojicemi protiběžných motorů, jaké se dají běžně objednat v modelářských e-shopech. Swarm má maximální hmotnost 164 kg a výdrž okolo 10 minut, leckteré "oficiální" výtvory tedy ve všech směrech převyšuje.

Od prototypů k sériovým strojům zbývá ještě dlouhá cesta, na které bude nutné vyřešit řadu problémů, především kapacitu akumulátorů. Poprvé v historii snah o létající auto je to ale cesta, která má naději na úspěch.

Související