Strážce českého mobilního trhu v podobě Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) zvýšil začátkem ledna tlak na trojici hlavních tuzemských operátorů - T-Mobile, O2 a Vodafone, jehož výsledkem má být postupné zlevnění mobilního internetu. Za ten Češi platí skoro nejvíce ze všech Evropanů.

Tématu drahých mobilních dat se záhy chopili dosud neteční čeští politici od Bohuslava Sobotky po Andreje Babiše. Ti domácnostem slibují, že s předraženým mobilním internetem zatočí ještě do podzimních sněmovních voleb.

"O to, aby mobilní trh dobře fungoval, se ale musí postarat státní regulátoři v podobě antimonopolního úřadu a ČTÚ," říká nyní ministr průmyslu Jan Mládek, který ve vládě dostal boj za levnější mobilní data za úkol.

O tom, jak funguje mobilní regulace v sousedním Rakousku, kde jsou ceny datových tarifů v průměru čtyřikrát nižší než v Česku, nyní pro HN promluvil šéf tamního regulačního úřadu RTR Johannes Gungl.

V Rakousku jsme nikdy nemuseli vybízet k férové soutěži operátorů. S každým novým operátorem, který vstoupil na náš mobilní trh, pokračoval tlak na snížení cen," uvádí Gungl.

HN: V Rakousku se za 1 GB mobilních dat v průměru platí necelá stokoruna, v Česku je to skoro 450 korun. Jak jste u vás dosáhli tak nízkých cen?

Na náš mobilní trh postupně přišlo pět velkých operátorů. První z nich začal své služby nabízet v roce 1995, ostatní pak přicházeli v rozestupu dvou až tří let po sobě. Každý nově příchozí konkurent musel nějak získat dostatečné množství zákazníků, aby se mu vstup na náš trh vyplatil. Jedinou šancí na uplatnění přitom bylo, aby na trhu začal razit agresivní cenovou politiku.

Hlavním důvodem, proč máme v Rakousku nízké ceny mobilních služeb, je tak podle mě fakt, že u nás velmi dobře funguje konkurence na mobilním trhu.

HN: Noví operátoři, kteří tlačí ceny dolů, přece jenom nemohou přicházet donekonečna. Nedošlo na vašem trhu nakonec ke zdražování, když se počet hlavních operátorů ustálil?

Překvapivě ne. V roce 2006 došlo ke spojení operátorů Tele.Ring a T-Mobile. Ani to ale s dosavadní ostrou konkurencí na trhu neotřáslo. Další z konkurentů, Hutchison, musel na toto spojení zareagovat posílením vlastní pozice, takže nadále prosazoval nízké ceny, což se projevilo na celém trhu.

Pak se v roce 2013 samotný Hutchison spojil s konkurenčním operátorem Orange. Další dva roky poté ceny mobilních služeb v Rakousku přece jen rostly. V mezičase ale na trh přišlo několik menších virtuálních operátorů, tedy firem, které samy mobilní sítě nevlastní a služby si kupují od větších konkurentů. Tito virtuální operátoři opětovně nastartovali trend zlevňování. Dnes jsou nabídky mobilních služeb cenově stabilní, nebo spíše drobně klesají.

HN: V Česku působí jen tři hlavní operátoři a desítky operátorů virtuálních. Kritici ovšem namítají, že na našem trhu nefungují férová pravidla hry, na což doplácejí právě drobní virtuální operátoři. Jak se daří vašemu rakouskému úřadu zajišťovat, aby silnější mobilní firmy nepřetlačovaly ty menší?

V naší zemi jsme z pozice regulátora nikdy nemuseli vybízet k férové soutěži na mobilním trhu. Byla tu tak silná konkurence, že regulátor nemusel příliš zasahovat.

Do čeho jsme ale regulačně přece jen zasáhli, byla výše takzvaných propojovacích poplatků. Ty platí operátor svému konkurentovi za to, že provedl příchozí hovor do jeho sítě. V minulosti byla výše těchto poplatků na našem trhu poměrně vysoká. Na to ale dopláceli menší operátoři, od nichž tolik hovorů do konkurenčních sítí neprobíhalo a nemohli vydělávat tolik peněz jako velcí konkurenti. Proto náš úřad zasáhl a ceny těchto poplatků nařídil podstatně snížit. To nakonec mělo za následek, že došlo ke zlevnění volání na celém mobilním trhu.

HN: O podobnou věc se nyní, pro změnu u datových služeb, snaží i Český telekomunikační úřad. Začátkem roku nařídil hlavní trojce operátorů, aby třikrát snížila velkoobchodní ceny za datové služby, za které prodává data svým virtuálním konkurentům. Podle českého regulátora tento zásah umožní drobným operátorům nabízet mobilní data koncovým zákazníkům za nižší ceny a to by nakonec mělo vést ke zlevnění na celém spotřebitelském trhu. Proběhl také u vás podobný zásah, který by vedl ke zlevnění mobilního internetu?

U nás se takový zásah uskutečnil v roce 2013 z popudu Evropské komise. Ta operátorovi Hutchison, který tehdy fúzoval s Orange, naším prostřednictvím nařídila, aby své datové služby prodával virtuálním operátorům za přijatelné velkoobchodní ceny.

Virtuální operátoři dnes ovšem nakupují datové služby také od rakouského T-Mobilu, takže mohu říci, že velkoobchodní ceny dat klesly v podstatě na celém trhu. V současnosti je náš úřad ale poněkud znepokojen tím, že ceny za mobilní internet přece jen rostou. Před lety přitom operátoři přicházeli s velmi atraktivními nabídkami.

HN: U nás se hlavní operátoři často s českým regulátorem soudí a proti jeho rozhodnutí se odvolávají. Jak to je v Rakousku? Respektují váš úřad rakouští operátoři?

Obecně mohu říci, že rakouští operátoři náš úřad skutečně respektují. Nemáme s nimi žádné větší problémy, našim nařízením se plně podřizují. I když se pak samozřejmě vůči nám kriticky vymezují v médiích. To je ale součást takového normálního pošťuchování.

Rád bych ale upřesnil, jakými pravomocemi vůbec náš regulační úřad disponuje. My v RTR v podstatě nemáme žádnou páku na to, abychom mohli regulovat ceny mobilních služeb pro koncové zákazníky. Pokud je řeč o cenách velkoobchodních, u těch jsou naše pravomoci zase velmi omezené. Není třeba možné, abychom určili maximální možné ceny za datové tarify. Nejsme zkrátka cenovým úřadem. V podstatě jen dohlížíme na možná tržní selhání.

HN: Jak to vypadá s výší pokut, které může váš úřad za taková tržní selhání, na nichž se podepíší operátoři, udělovat? V Česku jsou nyní pokuty stanoveny fixně a podle zákona nemohou přesáhnout jednotky milionů korun. Uvažuje se přitom, že by se sankce odvozovaly z výše obratu provinivšího se operátora.

Maximální možná pokuta, kterou může náš úřad uložit, je 58 tisíc eur (1,6 milionu korun), což není příliš. Jak jsem ale říkal, operátoři naše rozhodnutí vesměs respektují, takže se k ukládání nějakých výchovných sankcí příliš uchylovat nemusíme.

Když se ale bavíme třeba o odhalení možné kartelové dohody mezi operátory, řešení podobných případů nepřísluší RTR, ale rakouskému antimonopolnímu úřadu. Ten může příslušné operátory, kteří mezi sebou uzavřeli kartel, pokutovat až do výše 10 procent z jejich ročního obratu. Nutno ovšem dodat, že žádný mobilní kartel jsme v Rakousku doposud neodhalili.

HN: Všechno to zní až přespříliš růžově. Je to skutečně tak, že v Rakousku žádné větší problémy s mobilními operátory neřešíte?

Jedna věc jsou nízké ceny datových tarifů, další věcí zase různé skryté poplatky našich operátorů. Třeba za servisní poplatky si každý z nich účtuje zhruba 22 eur (594 korun) ročně. Když zákazník předčasně ukončí smlouvu, platí 69 eur (1860 korun).

Čili na první pohled to vypadá, že v Rakousku jsou mobilní data docela levná, ale když pak do ceny zahrnete všechny tyto poplatky, zase takovými hvězdami různých celoevropských srovnání nejsme.

HN: Co otázka firemních tarifů? V Česku až 39 procent SIM karet patří firmám nebo státním úřadům, jimž operátoři nabízejí až pětkrát nižší ceny. Za méně peněz přitom mohou tito klienti měsíčně spotřebovat dva- až desetkrát více dat. Máte stejný problém také v Rakousku?

Neznám přesný podíl firemních a nefiremních zákazníků na celém rakouském trhu. Každopádně u nás platí nízká ochota firemních zákazníků měnit operátora. Pokud si vezmete obří korporaci se 100 tisíci SIM kartami, pro tu je možný přechod k mobilní konkurenci tak časově a organizačně náročný, že se do něj raději nepouští.

Firmy ale využívají svého postavení. Poskytovateli mobilních služeb mohou ve svých zaměstnancích nabídnout větší počet koncových zákazníků. Často tak svému operátorovi řeknou, že hodlají přejít ke konkurenci, i když to vůbec nemají v úmyslu. Tím ho přimějí, aby jim nabídl výhodnou slevu. Ceny firemních tarifů tak i u nás nejspíš budou o hodně nižší než v případě běžných spotřebitelů.  

HN: Dalším problémem českého trhu jsou takzvaní šedí operátoři, tedy firmy, které si od operátora nakoupí firemní tarif pro své zaměstnance, výhodnější nabídky ale dále přeprodávají třeba rodinným příslušníkům svých pracovníků nebo úplně cizím lidem...

V Rakousku je běžné, že zaměstnanci, kteří podepíší pracovní smlouvu, získají možnost využívat mobilní služby, které si platí jejich firma.

HN: Já teď ale myslím problém přeprodávání takových služeb lidem, kteří vůbec zaměstnanci klientské firmy nejsou.

O něčem podobném jsem v Rakousku ještě neslyšel. Normálně bývá přece ve smlouvě s operátorem uvedeno, že jeho služby jako zákaznická firma přeprodávat nemůžete. S takovým fenoménem jsem se skutečně ještě nesetkal.

HN: Jaké cesty podle vás vedou k tomu, aby mohlo dojít ke zlevnění mobilního internetu také v Česku? Jakou radu byste dal českému regulátorovi nebo zdejším politikům?

Nechtěl bych svým českým kolegům nějak radit. V Rakousku máme dobrou zkušenost s postupným přicházením nových operátorů na náš mobilní trh. Nižších cen lze tedy nejlépe dosáhnout větší konkurencí, která vede k obecnému zlevnění na celém trhu.