V posluchárně číslo 256 ČVUT v Praze se před 25 lety pár průkopníků z elektrotechnické fakulty poprvé připojilo k internetu. Neoficiálně se k internetu v Česku přistupovalo na akademické půdě už o rok dříve. Akorát v době, kdy vznikal princip webu a HTML dokumentů propojených navzájem odkazy.

Rychlost internetu v té době byla asi taková, jako když vám v telefonu dojde datový limit. Přesto šlo o zjevení, které usnadňovalo komunikaci vědců i obyčejných lidí a otevíralo jim obzory. Díky zájmu komerčních uživatelů i poskytovatelů připojení internet rychle rostl, ale už v roce 1999 se v Česku stal předmětem protestů a nepokojů.

O užitečnosti internetu je zbytečné psát. Přes internet dnes zvládnete téměř cokoliv, od pořízení nákupu přes virtuální cestování až po nalezení životního partnera. S rostoucí užitečností internetu rostou také nároky na kvalitu připojení a možnost neomezeného používání. A to platí od začátku.

Internet proti monopolu

První dostupné připojení k internetu nabízel uživatelům telefon. Analogové telefonní rozvody bylo možné s použitím modemu proměnit v internetovou linku. Samozřejmě v době, kdy jste byli připojení k internetu, nebylo možné telefonovat, číslo s aktivním připojením se hlásilo jako obsazené, a pokud někdo zvedl sluchátko, aby si zavolal, shodil připojení k internetu.

Cena za připojení nebyla nízká. U některých komerčních poskytovatelů se platilo za každou minutu připojení. Staré analogové linky měly výhodu, jeden účtovaný impulz trval celou hodinu, ve spojení s neoficiálním připojením, například přes vysokou školu, tak byla hodina na internetu za korunu nebo dvě.

Digitalizace telefonní sítě SPT Telecom, monopolního poskytovatele telekomunikačních služeb v Česku pak přinesla zásadní zdražení v podobě účtování za kratší časové úseky. Do roku 1998 byl poplatek za telefon 2,40 Kč za tři minuty volání (připojení). Na rok 1999 plánoval Telecom poplatek změnit na 2,60 Kč za dvouminutový impulz.

Zdražení se uživatelům internetu silně nelíbilo, ale budoucnost cen internetového připojení nakonec ovlivnily tři osobnosti: Patrick Zandl, Ondřej Neff a Ivo Lukačovič. Ti vytvořili platformu internet proti monopolu, která získala podporu médií, a nakonec, díky silnému veřejnému tlaku, přiměli Telecom k vytvoření speciálního tarifu pro internet. Internet 99 sice zvýšil poplatek za impulz na 2,60 Kč, ale výrazně prodloužil trvání impulzu mimo pracovní dobu.

Místo navrhovaných dvou minut trval impulz pro internetové připojení v době od 17 do 21 hodin 6 minut a od 21 hodin 12 minut. V denních hodinách internet podražil, ale místo zkrácení impulzu na dvě minuty došlo k jeho zmenšení jen o deset sekund. Kromě toho Telecom zavedl speciální čísla pro připojení k internetu, na která se šlo připojit s cenou lokálního volání odkudkoliv z republiky.

Lid proti omezenému ADSL

Další zajímavou a komplikovanou etapou českého internetu, která se projevuje i dnes, bylo zavádění vysokorychlostního internetu. Už jako akciová společnost Český Telecom (leč stále mentalitou státní podnik a v podstatě i nadále monopol) začal Telecom testovat ADSL v roce 2001 v rámci pilotního projektu, do kterého zapojil pouhých 500 uživatelů. V něm firma nabízela rychlost 512 kbps a datový limit 400 MB pro prvních 200 lidí a pro zbytek rychlost poloviční a možnost přenést pouze 170 MB dat, měsíční poplatek v testovacím provozu byl ale pouze 2 koruny.

Telecom ve snaze maximalizovat výnosy z internetu přes vytáčené spojení start ADSL odkládal, a když jej v roce 2002 veřejně spustil, musel jej zase zrušit, protože konkurenci nenabídl velkoobchodní nabídku. Spory o ADSL a možnost nabídky služeb se stejnou technologií ze strany konkurence se táhly několik let.

První nabídka ADSL pod nabídkou ADSL Platinum nabízela rychlost 256, 512 a 1024 kbps s cenami od 1900 do 7500 korun a datovými objemy 500 MB až 7,5 GB. Za každý 1 MB přes limit se podle zvoleného tarifu platily až tři koruny.

Směšné, i na dobu bez YouTube a Netflixu, datové limity byly terčem kritiky od spuštění ADSL, změna však přišla až v roce 2008. Tlak veřejnosti, existence konkurenčních nabídek a rozvoj internetových služeb udělal nízké datové limity neudržitelnými. Nejvyšší limit v té době bylo 40 GB, většina uživatelů si musela vystačit se čtvrtinou.

Opakování historie

Situace na trhu je podobná době před devíti lety, akorát se netýká pevného připojení, ale mobilních služeb. V době začátků ADSL Telecom argumentoval tím, že většina uživatelů dané datové limity nevyčerpá, a pokud ano, tak porušováním autorských práv. I nyní mobilní operátoři shodně argumentují tím, že stávající datové limity uživatelům stačí. To je samozřejmě nesmysl hraničící s úmyslnou lží.

Většina uživatelů možná limity nevyčerpá, ale rozhodně jim nestačí k tomu, aby mohli používat internet tak, jak jsou zvyklí z pevného připojení a jak by chtěli. Potvrzuje to i konverzace se zástupci Vodafonu minulý týden, která proběhla následovně:

Operátor: Uživatelé stejně stávající FUP nevyužijí.
HN: Proč jim tedy datové limity nezvýšíte, když je nevyužijí?
Operátor: Moc by pak používali internet, třeba na video.

Tragikomičnost tohoto rozhovoru potvrzuje i fakt, že konkurenční O2 úspěšně láká uživatele na spolupráci s hudební službou Spotify. Nabízí jim totiž, že poslech hudby přes mobilní internet nebude počítat do datového limitu. Firma po dvou měsících oznámila, že zákazníci, kterým podle oficiálních vyjádření stačí v průměru 500 MB mobilních dat, přes Spotify přenesou průměrně 539 MB dat. Něco vám nesedí?

Mezi důvody, proč operátoři nechtějí zvýšit datové limity, patří také důvod praktický. Pokud výrazně zvýší datové limity, riskují, že část uživatelů přejde na levnější varianty. To je vcelku oprávněná obava, otázkou je, jak velkého procenta lidí se týká a kolik nových zákazníků by pro nyní málo užívané LTE získali. Zvláště když investorům slibují získávání většího počtu zákazníků pro datové služby. Představitelé zahraničních operátorů přitom uvádějí, že zavedení neomezených tarifů jim průměrné tržby na uživatele zvyšuje.

Variant, ve kterých by operátoři mohli strach ze snížení průměrných výdělků na zákazníka překonat, je několik. Jednou je snížení cen za příplatková data podobně, jako to Vodafone udělal u svého tarifu Red pro rodiny, kdy za tisíc korun nabízí navíc 40 GB dat. Cena dokupovaných dat v této nabídce je čtvrtinová ve srovnání se "standardem".

Druhou, mnohem zajímavější, variantou je kompletní překopání datových tarifů na tarify neomezené, odlišené maximální dosažitelnou rychlostí. Podle operátorů Češi nechtějí pomalejší variantu dat. I tento argument je ale pochybný. Většina lidí v mobilu nemá žádný internet a většina z uživatelů datových tarifů zatím nemá telefon nebo SIM s podporou LTE, takže má internet v mobilu pomalejší než třeba 2 Mbps. Na maximální inzerované rychlosti přesahující 100 Mbps pak nedosáhne v praxi většina uživatelů vybavených moderními mobily i LTE SIM. A pokud budou ceny nastavené správně… ostatně se stačí podívat na to, jak si uživatelé předplácí pevný internet rozlišený právě rychlostí.

Jednoduše řečeno: "Ty vaše bulíky, máme je i po dvaceti letech pořád na nose." Ale nejpozději v roce 2018, aby to bylo zase po deseti letech, byste nám je tam mohli přestat věšet, drazí operátoři.