Podle Ústavního soudu není návrh důvodný, a to hlavně kvůli kontrolovatelnosti internetového hazardu, která je složitější než kontrola kamenných provozoven. Soudce zpravodaj Jaromír Jirsa také zdůraznil, že internetový hazard je kvůli snadnému přístupu společensky více nebezpečný, proto není nelegální ho regulovat. Názor senátorů o porušování práva na informace, práva podnikat i o nepřípustném zásahu do svobody projevu tedy nebyly potvrzeny. Ve svém nálezu odkazoval Ústavní soud i na ostatní státy Evropské unie, které přistoupily ke stejné regulaci, byť není zcela dokonalá.

Zákonná úprava

Zákon o hazardních hrách upravuje i blokaci hazardních her. Poskytovatelé internetu dle něj mají povinnost zamezit přístup k internetovým stránkách, které jsou uvedeny na seznamu nepovolených internetových her, který vede Ministerstvo financí. Jsou to stránky s hazardními hrami, kterým nebylo uděleno povolení. Pokud poskytovatelé internetového připojení nezablokují do 15 dnů od zveřejnění seznamu stránku, která je na něm uvedena, mohou dostat pokutu až ve výši 1 milion korun. Senátoři takové jednání vnímali jako nepřípustnou cenzuru, kterou svévolně provádí orgán výkonné moci.

Dle nálezu je důležité na provozovatele nelegálních hazardních her nahlížet jako na strůjce činnosti, která ohrožuje zájmy společnosti, ať již v souvislosti s jedinci či daňovými úniky. Cenzuru pak Ústavní soud vyvrátil. Ta je dle nálezu systematickou kontrolou či omezováním sdělování informací, kdežto opatření o hazardních hrách má technický charakter, které má zamezit ilegálním aktivitám.

Argument, že správní orgány mají díky zákonu příliš velkou moc, Ústavní soud vyloučil. „Vše se děje ve správním řízení a výsledné rozhodnutí tak podléhá standardnímu soudnímu přezkumu, který je dostatečnou pojistkou proti libovůli správních orgánů,“ řekl soudce Jirsa.

Související