V Hewlett-Packard skončil v prosinci minulého roku Jan Zadák. Nejvýše postavený Čech v této obří korporaci, která se zaměřuje na inovace, rozvoj digitálních technologií nebo výrobu 3D tiskáren, řídil několik let celosvětový obchod a podnikové služby. "Byl správný čas na změnu," říká muž, který pro HP pracoval dohromady dvacet let.

V oblasti informačních technologií se Zadák pohybuje od devadesátých let. V roce 2001 se stal generálním ředitelem společnosti Compaq Computer v Česku, kterou následně koupil HP. Pro něj pracoval na různých pozicích na všech kontinentech. Nyní se Zadák věnuje privátním investicím v Česku, zaměřuje se na technologické start-upy.

HN: Před několika lety jste v rozhovoru pro Ekonom řekl, že v roce 2017 budeme uprostřed technologické revoluce. Je tou revolucí Průmysl 4.0? 

Průmysl 4.0 je obrovská část digitální transformace. V České republice tyto pojmy trochu zaměňujeme. Průmysl 4.0 je hodně zaměřený na specifikum průmyslového odvětví a myslím si, že to je jedna z klíčových oblastí, kterým se musíme věnovat. Například v Německu, což je podobně průmyslová země jako Česko, jednání o Průmyslu 4.0 mezi ministerstvem financí, průmyslu, vědci a průmyslovými podniky jako Siemens nebo Daimler začala už před deseti lety. Takže tam jsou napřed. Digitální transformace jako taková je samozřejmě širší pojem.

HN: Co vše tedy digitální revoluce zahrnuje?

Dívám se na to jako na novou éru, které vývojově předcházely společnost služeb, průmyslová a agrární. Prostě jako na novou ekonomiku. Myslím si, že teď musíme definovat, co to přesně znamená. Říkám tomu dovednostní ekonomika, protože se domnívám, že klíčovým faktorem úspěchu každého podniku a každého z nás bude přispět na globálním trhu práce svou znalostí, abychom vytvořili kompletně transformovaný hodnotový řetězec. Jiným způsobem se vyrábí, jinak se tvoří hodnota, jinak se prodává, jinak se poskytuje služba… Vidím to jako velkou životní etapu globální společnosti, která se formuje.

HN: Chybí v Česku něco, na co se v rámci digitalizace nezaměřujeme?

Dle mého názoru se intenzivně zaměřujeme na bankovnictví, na oblast propojení financí s technologiemi, takzvaného fin-techu. Profiluje se na to řada start-upů a myslím, že je to jedna z nových oblastí, která se vedle Průmyslu 4.0 v Česku začíná rozšiřovat. Máme možnost dále rozvíjet výrobu nových materiálů, nanotechnologie nebo chemii, protože v tom máme tradici. Věnují se tomu už teď v Asii, Indii či Japonsku. Stát potřebuje nadefinovat, které oblasti chce rozvinout, protože celou řadu z nich nemohou dělat jen podnikatelé. Základní výzkum je role státu a univerzit.

HN: Kde je tedy Česko v současné chvíli ve srovnání se zahraničím?

Máme obrovskou výhodu v bohaté průmyslové historii, ať vezmete Škodovku, nebo třeba Avast. Je to naše kulturní bohatství, na které je potřeba navázat. Myslím si, že jsme hrozně pozadu s transformací školství. Když jsem cestoval po Asii, zjistil jsem, jak jsme pozadu ve vzdělání v porovnání s Čínou, Korejí, Japonskem, Singapurem…

HN: Myslíte v oblasti technického vzdělání?

Vzdělání obecně. Není to úplně technické vzdělání, spíše vědecko-matematicko-technické (SMT − science, mathematics, technology). Všechny tyto věci jsou provázané. Neříkám, že bychom měli být všichni matematici a všichni bychom měli studovat technologie, to vůbec ne. Ale role těchto odvětví, hluboká znalost všech tří oblastí, je pro rozvoj republiky strašně důležitá, abychom byli schopni navázat na průmyslovou historii země. Myslím si, že jsme hluboce pozadu v provázanosti školství a výzkumu. Když se podíváte na Japonsko, Koreu nebo USA, tam je provázanost univerzit v základním výzkumu s lídry jednotlivých odvětví velmi silná. Stát v tom hraje nějakou roli, ale neměl by být tím, kdo diktuje, jak mají vypadat individuální projekty. To je otázka podnikatelské sféry. V Česku je podpora této oblasti slabá. Hrozně pozadu jsme také v byrokracii, administrativě. Pro mě je obrovské zklamání, že jsme nepostoupili v oblasti etiky společenské kultury. Podle indexu korupce, který vydává Světové ekonomické fórum, jsme na předních příčkách, ale přitom bychom měli být na úrovni skandinávských zemí. Myslím si, že kulturně, eticky musíme udělat hodně pro to, abychom vytvořili prostředí, na které bychom byli hrdí jako národ.

Přes to všechno se na vývoj v Česku dívám optimisticky. Transformace globální ekonomiky je obrovská příležitost pro podnikatele, lidi, novou generaci, pro stát… Je nutné uchopit to, říct si přesně, co bychom s tím chtěli dělat, a tvrdě pracovat a využít této příležitosti, abychom se jako stát posunuli.

HN: Lze ze země "montovny" udělat zemi, která toho využije?

Určitě. Podívejte se na Japonsko, to je klasický případ, kdy se kopírováním snažilo rychle dohonit svět a stalo se lídrem v průmyslových odvětvích v 80. a 90. letech. Zato my rychle doháníme svět montováním. Měli bychom k tomu přistupovat obdobným způsobem. Je to příležitost a byla by škoda ji teď promarnit.

HN: Jak by to konkrétně mohlo vypadat?

Zaprvé by si měl stát definovat jasné priority, jak se Česko chce profilovat, protože nemůžeme dělat všechno. Musí si vybrat oblasti, ve kterých chceme být dobří. A tuto oblast od začátku podporovat správným systémem vzdělávání, propojením výzkumu a průmyslu a podpořit to správným ekonomickým prostředím. Myslím tím například odepisování investičních nákladů nebo jednoduchou administrativu podnikání. Prostě pomoci jednotlivým odvětvím se prosadit na globálním trhu. Dneska je to pro malou českou firmu velmi těžké, protože má konkurenci ve všech zemích světa, které jsou ekonomicky relevantní a o ně se zajímají desítky a desítky jiných firem z jiných států. A je potřeba v této konkurenci uspět. K tomu může přispět celá řada organizací, spolků, asociací nebo proexportní politika.

HN: Je něco, v čem je Česko třeba napřed?

Za příklad bych dal Škodovku, klobouk dolů před tím, co tato firma dokázala za posledních 27 let. Myslím si, že existuje celá řada výzkumů a inovací v oblasti nanotechnologií, akorát jsme to nikdy nedokázali ve světě zpeněžit. Dále třeba kybernetická bezpečnost a technologická univerzita v Brně. Dokázala vytvořit komunitu, která se věnuje softwarové bezpečnosti a je to líheň talentů, které napomohly k vytvoření úspěšného odvětví. V tomto případě se podařilo propojit univerzity, správné vzdělávání, globální obchodní model a vytvořit úspěšný produkt.

HN: Kdy bychom mohli dohnat v digitální revoluci svět?

Je to maraton, není to sprint. Ale když něčím nezačneme, tak se nikam nedostaneme. Je potřeba přestat diskutovat, rozhodnout a začít konat. Důležité je, že správným způsobem vytvoříme přidanou hodnotu v oblastech, které jsou šetrné k životnímu prostředí, jsou vysoko z pohledu hodnotového řetězce, ale jsou i globálně ekonomicky relevantní. Firmy by neměly být omezeny jen velikostí českého trhu, musí mít ambici prosadit se minimálně na evropském trhu.

HN: Jak by české firmy mohly být ve světě víc konkurenční?

Základem je inovace, a těch je tady celá řada. Prosadit se globálně je ovšem jiná dimenze. Moje zkušenost z posledních tří měsíců, kdy v Česku aktivně podnikám, je, že ekonomická povědomost start-upů je strašně slabá. Myslím si, že rozvoj a snaha prosadit se v digitálním světě se nestane bez transformace vzdělávání, školství a trhu práce.

Schopnost inovovat je přímo úměrná kvalitě lidí, kteří ty inovace do procesu přinášejí. Důležitá je i podpora propojení byznysu a vzdělávání, do čehož by se měl zapojit i stát. Ne všechno může totiž podnikatel zvládnout sám, zejména v oblasti start-upu, kdy pracuje s minimálním množstvím kapitálu a minimálním množstvím lidské síly a času. Myslím, že jakákoliv pomoc, která přijde od státu i z širší komunity investičních fondů, je strašně důležitá.