O čem se nejvíce mluvilo v tomto týdnu? O iPadu, samozřejmě; a co k němu říct, když už ví všichni všechno? Mohu alespoň podotknout, že Apple zatím umí marketing i bez Jobse a skóruje jako Lionel Messi.

Pozitivně je na sociálních sítích přijímán dokonce i iOS 5.1, který v podstatě neumí vůbec nic oproti předchozí verzi, nepočítáte-li jedno šoupnutí prstem namísto dvojstisku tlačítka. Počínaje jistým bodem je neúspěch již nemožný — na nějakou dobu.

Nejlepší (aspoň podle mne) z českých novinářů zaměřených na IT odchází do funkce vysokého státního úředníka. Právě v těchto dnech jsem si všiml (starší zpráva, moje chyba, že ne dřív), jak se bývalý výborný novinář stal členem představenstva Sazky, k čemuž dospěl složitou cestou zahrnující vysoký státní úřad. Z toho pochopitelně nic neplyne… jen to, že Ondřeji Malému držím palce a ze všeho nejvíc mu přeju dobré přátele, kteří se včas a důrazně ozvou, kdyby se začal proměňovat.

Má takové přátele Ivo Lukačovič? A jak vůbec žije? Zakladatel a většinový majitel Seznamu je pro většinu z nás tajemnou postavou, jež se postupem času nějak vytratila ze scény. Na druhou stranu je však daleko čitelnější než ostatní české položky soupisu miliardářů ve Forbesu. Vymyslel a založil firmu, nastavil její koncepci, vlastnoručně dal dohromady její základní produkt (samosebou od té doby mnohokrát předělaný); pak zařídil, aby firma mohla fungovat bez něj a odešel žít po svém. Občas se prý ozve.

 Jednou ze zajímavých věcí na Seznamu je to, že většině lidí připadá tak málo sexy. Vnímáme jej spíš jako český Microsoft než jako český Google. Přitom je to firma, která je právě pro Google citelnou nepříjemností, brání mu odškrtnout si jeden z posledních lokálních trhů na světě jako jednoznačné vítězství. Slyšel jsem už hodně chytrých lidí lámat si hlavu otázkou, proč tomu tak je. A málokdy zazněla nejjednodušší odpověď: protože to Seznam dělá dobře. Jednoduše, bez velkých efektů, ale taky bez chyb, pomineme-li tu nešťastnou Jarmaru (ale i za tu může, aspoň v mých očích, spíš Zdeněk Svěrák).

Co se stane s mým účtem u Google, až umřu?, zeptal se sám sebe Jay Garmon a pojal tu otázku zcela prakticky. Můžete samozřejmě před smrtí dát heslo třeba životnímu druhovi či družce, jenže pozor, Google zakazuje, aby s účtem nakládal někdo jiný než jeho majitel a může ho případně i smazat. Dá se tomu čelit, když pozůstalá osoba dodá do Google příslušný úmrtní list a zvládne další právní pingpong. V Americe. Jak by to probíhalo u nás, těžko říct.

 A hlavně, data na vašich účtech v Google se pak chápou jako celek. Vaše manželka získá jak rodinné fotky uložené v albech Picasa (což chcete), tak veškerou vaši korespondenci (což jí může dodatečně zkalit potěšení z těch fotek). Co s tím? Je to jednoduché, dovozuje Jay Garmon. Potřebujeme právní institut digitální závěti, kde se tohle všechno předem ošetří a vyladí přesně podle přání… ehm, uživatele. 

To se ujme. A bude na to aplikace na iPadu.