O nepříjemné pravdě

Nevím který ironický bůh tomu chtěl, ale došlo k tomu, k čemu dojít muselo: Byla mi položena otázka zmíněná v podnadpisu. A protože jsou božstva obzvlášť zlomyslná, dostal jsem ji v podobě: "Mohl byste udělat takové desatero zásad jak má vypadat správný blog a desatero toho, čeho by se měl blog vyvarovat?"

S desatery o blogování se to má převážně tak, že je píší buď lidé, kteří blogují od minulého úterý, nebo ti, co si to nezkusili nikdy. Navíc je podobných desater tolik, že by se jimi mohly podkládat servery. Podle kvalifikovaného odhadu (který jsem si právě teď vycucal z prstu, a je tedy stejně relevantní jako většina ostatních statistických informací o blozích) téměř 6% bloggerů napsalo už někdy nějaké desatero o blogování. Pár jsem jich četl - to byly rady jak ze scientologických kursů: "Pište bez chyb". "Pište o tom, co vás zajímá." "Blog je dialog!" "Správný blog neobsahuje přímou řeč!" Nebo má nejoblíbenější rada: "Pište zajímavě."

Pominu vágnost formulace "správný blog"... Přesto musím na rovinu říct, že jsem ani chvíli neuvažoval o tom, že bych nějakých dvakrát deset zásad vymýšlel a sepisoval. Proč zrovna já? Už jsem viděl příliš blogů na to, abych mohl sepisovat nějaká desatera blogování, nejsem přeci Miloš Čermák... Co by ze mne asi tak vypadlo?

Nakonec jsem tedy sedl a napsal jsem to jediné a zásadní pravidlo pro psaní správného blogu, které jsem po více než čtyřech letech odhalil. Teď se o něj s vámi nezištně podělím.

To pravidlo zní: Blog je úspěšný a zajímavý tehdy, když ho píše zajímavý člověk, který chce psát a umí to.

Toto je jediné pravidlo - a většina, ne-li všechna "desatera úspěšných blogů" se pouze snaží tuto zásadu zastřít, zamlžit či vsugerovat, že neplatí. Snaží se naznačit, že úspěch a zajímavost blogů je dána něčím jiným než osobností jeho autora. Že stačí mít třeba zajímavé téma - a to vám zaručí zajímavý blog. Nebo že stačí dodržovat nějaké desatero správného bloggera...

Nestačí.

Žádná pravidla, byť sebeúzkostlivěji dodržována, nezajistí zajímavý a úspěšný blog. Kdyby ano, tak blogosféru nebudou tvořit z 95% blogy nezajímavých lidí s nezajímavým stylem psaní. U blogu, tedy u osobního, autentického a subjektivního zápisníku, platí bezezbytku to, že je obrazem osobnosti svého autora. Nezajímavá, tuctová, všední osobnost zajímavý blog nevyčaruje, byť by psala bez chyb a o úžasných tématech. Výrazná osobnost na druhou stranu může psát třeba o paličkování krajek - a bude to čtivý a zajímavý blog! Je to pro mnoho bloggerů možná smutné zjištění, ale je to tak. Je pravda, že aktivní bloggeři se mohou časem "vypsat" a naučí se zacházet s jazykem na úrovni, předčící lecjakého vysokoškoláka a většinu novinářů. Jenže schopnost psát je jen část onoho pravidla. Sama o sobě na zajímavý blog nestačí.

Autor blogu potřebuje k tomu, aby jeho osobní zápisky byly zajímavé nejen pro něj a jeho kamarády, mít ještě něco navíc, něco, co se velmi těžce definuje a nejpřesněji tomu odpovídá asi francouzské slovo esprit . Česky snad švih, jiskru, šmrnc...

I když blogger splní ne deset bodů, ale rovnou deset desater úspěšného bloggerství, tak bez espritu je jeho výtvor vatovitý nestravitelný umělohmotný canc, dobrý tak maximálně k futrování statistik blogsystémů.

A tohle je ta ultimátní "unconvenient truth about blogs".

Tentokrát vážně.