O internetové bance

Před několika dny se ke mně dostala zpráva o tom, že se v ČR chystá otevření nové banky. Taková zpráva by mne nechala naprosto v klidu – své banky mám už vybrané a jsem s nimi spokojen – nebýt kontextu...

Dozvěděl jsem se to totiž z weblogu. Ani to by nebylo překvapivé, jenže já se to dozvěděl z weblogu té banky.

Různé firmy zkoušejí s větším či menším úspěchem komunikovat se svými zákazníky prostřednictvím blogů. Je to nové, je to trendy a in, v představách marketingových oddělení je to o benefitech komunikování produktů zákazníkům, ale v praxi to je dost často spíš o provaru. Blábolivé PR zprávy psané v manažerské novořeči, blog který skončí po pěti příspěvcích, zkrátka – mít firemní blog není jen tak a to „nevázané plkání grafomanů” je někdy zatraceně těžké napodobit, když se o to snažíte.

V Česku firemní blog zvládá málokdo. Snad jen firmy takříkajíc „z oboru” – z hlavy mě napadá jen Symbio. Ostatní firmy se blogů zčásti bojí, zčásti je neumí a z většiny je nechtějí, protože politika „firemní otevřenosti” je u nás stále nezvyklá a, přiznejme si to, v českých poměrech leckdy i sebevražedná. O to větší div, když se do něčeho takového pustí banka. Držím nové bance, tedy mBance, palce, už jen pro ten samotný fakt, že se odhodlala takhle komunikovat. Ale sympatie je jedna věc...

V žebříčku vlastností, které má mít banka, je pro mne „bankovní blog”, přes veškerou náklonnost k tomuto způsobu komunikace, až na posledních příčkách, dokonce i za „žádní bezdomovci ve vstupní hale". S bankou se mi neasociují výrazy jako „dynamický”, „změna”, „kúl”, „nové médium”, „neoficiální” či „fakt kámoš”. Ba dokonce naopak. Od banky, které svěřím svoje peníze, očekávám, že bude solidní, stálá, jistá, snad i „stará”. Od své banky chci, abych si do ní letos na Vánoce uložil zlatou cihličku a nějaké ty diamanty (máme takovou vánoční tradici...) a za třicet let to ze stejného trezoru vyzvedl. Nechci aby za mne vymýšlela způsoby, jak mi mou cihličku rozmnoží, nechci aby se „měnila tak, jak se mění svět”, chci aby byla stálá a pevná v čase i prostoru. Můj bankéř, jak si ho představuju, je starší důstojný pán, trošku škrobený a suchý, vždy korektní a předvídatelný, ne pohoďáckej kámoš, co mi tyká. Nejsem si jist, jestli je otevřenost tohoto druhu vhodná zrovna pro banku.

Koukal jsem se dál, i za blog, a musím říct, že její stránky jsou naprostý děs. Nezjistil jsem o té bance lautr nic, takže nevím nic víc než to, co bylo v tom prvním blogovém zápisku. Nevím, jak hospodaří, nevím, co nabízí, nevím, kdo za ní stojí (snad Poláci), tohle všechno na stránkách mBanky, doufejme že zatím, chybí. Asi to tam mělo být dřív než ten blog...

Přesto nové bance vcelku fandím a přeju jí úspěch. Doufám, že se udrží a že jí vydrží její pěkná předsevzetí, jako třeba vstřícnost k zákazníkům nebo nulové poplatky. Přeju i jejímu blogu, aby byl opravdu živý a „blogový” (i když osoba autora je jistým příslibem, že by mohl být). Navíc předpokládám, že spoustě klientů eBanky, smutných ze sloučení s Raiffeisenkou, by mohla mBanka kápnout do noty svou orientací na online služby.

Když to shrnu: Banka chce nabízet zajímavé služby a projevuje ochotu zkoušet netradiční způsoby komunikace, takže má, jako možný průkopník v oblasti firemní otevřenosti, mé sympatie.

Ale své peníze do ní z důvodů, které jsem uvedl výše, nedám. Nejdřív tak za pět, deset let.