Kopie lidského mozku ožívá v počítači

Máme superpočítače s výkonem hodným centrálního mozku lidstva, buňky umíme rozebrat na molekuly, genom čteme stejně snadno jako slabikář, vyvíjíme zobrazovací techniky umožňující sledovat jak aktivitu celého mozku, tak činnost jednotlivých nervových buněk. Nenastal čas pokusit se přenést lidský mozek do počítače a vytvořit jeho realistický virtuální model? Lidé zodpovědní za rozdělování peněz určených na výzkum v EU a ve Spojených státech si to zjevně myslí. Projektům mapujícím mozek na všech úrovních jeho organizace se dostává velkorysé podpory. 

Richard Feynman, budoucí nositel fyzikální Nobelovy ceny, během svého postgraduálního studia na Princetonu absolvoval i několik přednášek z biologie, konkrétně z buněčné fyziologie. Když si chystal referát o pokusech se šířením nervových impulsů, potřeboval nastudovat anatomii kočky. V autobiografické knížce To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane, vzpomíná: „Šel jsem tedy do biologické knihovny a požádala knihovnici, jestli by tam neměla mapu kočky. 'Mapu kočky, pane?' opakovala zděšeně. 'Patrně myslíte anatomický obraz!'“ (Název knihy i historka jsou pro Feynmana příznačné. Lidé si velmi často mysleli, že to, co říká, nemyslí vážně. Zpravidla se mýlili.)