Města, ve kterých žijeme, sice většinou mají středověká jádra, ale ze všeho nejvíce je poznamenala poslední dvě staletí, kdy sloužila především průmyslové výrobě a ubytování spousty dělníků, kteří v této výrobě pracovali. Časy průmyslu v evropských městech jsou ale z velké části pryč. Většina lidí pracuje ve službách – od prodeje fast-foodů až po programování a špičkovou chirurgii.

Namísto továrenských komínů se stala největší hrozbou pro kvalitu našeho života ve městě doprava – dobrý služebník, ale zlý pán. Máme stále rychlejší a komfortnější dopravní systémy a prostředky, takže dopravou překonáváme stále větší vzdálenosti, trávíme v ní čím dál více času a potřebujeme pro ni stále více místa, energie, kyslíku a dalších zdrojů. Na rozdíl od minulosti, představované renesančními utopiemi přes Julesa Verna až po sci-fi a prognostiky kolem poloviny minulého století, kde se to jen hemží technickými vynálezy, naše současníky už moc nebere vášeň pro velká, prostorná a svítící města s domy sahajícími do oblak. My už totiž taková města tak trochu máme a víme, jak se v nich žije.