Čína, Írán, Rusko, Turecko, Velká Británie nebo nejnověji Francie. To jsou některé ze zemí, kde státní moc uživatelům internetu omezuje přístup ke zdrojům a službám, které z těch či oněch důvodů považuje za nežádoucí. Protože podobné snahy čas od času vystrkují svou ohavnou hlavu i u nás, pojďme se podívat na technologické možnosti cenzurování internetu a také na možné metody jeho obcházení.

Začněme definicí „cenzury internetu“ pro účely tohoto článku. Budeme za ni považovat snahy centrálními zásahy státní moci (ať už výkonné, nebo soudní) zabránit přístupu uživatelů internetu v zemi ke zdrojům, které nespadají pod její jurisdikci. Pokud chce státní moc zneškodnit službu, která spadá pod její jurisdikci, nemusí tak v zásadě činit technologickými prostředky, má k dispozici celou řadu jednodušších a účinnějších nástrojů. Zabránit uživatelům v přístupu ke zdrojům v cizím státě je nicméně podstatně komplikovanější úkon.