Dvacátého září tohoto roku zažil internet největší DoS útok (zahlcení cíle falešnými požadavky − pozn. red.) své historie. Provoz o síle 620 gigabitů za sekundu vyřadil z provozu web Briana Krebse, novináře zabývajícího se kybernetickou kriminalitou. Rekord padl krátce nato, kdy byla francouzská hostingová firma OVH postižena útokem o síle jednoho terabitu za sekundu. Pak to šlo ráz na ráz. Na konci října DoS útok na Dyn, poskytovatele infrastruktury pro řadu velkých webů jako GitHub, Twitter, Netflix nebo Airbnb. V listopadu DoS útok, který prakticky odřízl od internetu celou Libérii. Za všemi těmito ataky stojí botnet (na dálku, bez vědomí majitele ovládaná síť zařízení − pozn. red.) jménem Mirai.

Mirai není nijak sofistikovaný. Jde o malware − škodlivý software, který prohledává internet a hledá nezabezpečené domácí routery, IP kamery a další podobná zařízení. Nepátrá po chybách, prostě vyzkouší několik desítek nejběžnějších výchozích hesel. Sofistikovanost útoku je zhruba srovnatelná s tím, jako byste vykrádali auta tak, že budete chodit po parkovišti a zkoušet, kolik lidí je zapomnělo zamknout. Problém je, že tady je těch "nezamčených aut" tolik, že dokáže shodit prakticky každou službu na internetu. Odhady se liší, ale zpravidla se pohybují mezi 300 tisíci a milionem zařízení. Jedno každé z nich je slabé, ale pokud spojí síly, je zaděláno na pořádný problém.