S českými operátory si člověk užije poměrně dost legrace. I když − pravda − někdy mu úsměv trochu zamrzne. Třeba když se na jedné straně operátor chlubí nejrychlejší sítí a na straně druhé jeho nejvyšší šéf říká, že neomezená data by stejná síť neutáhla.

Když jsem se ptal na Twitteru, k čemu vlastně při mizerných datových limitech vysoká rychlost spotřebitelům je, odpověděl jeden z operátorů, že si můžu rychleji najít něco na mapě. A myslel to vážně.

Absurditu takového argumentu dokazuje fakt, že neomezená data nabízí operátoři už v polovině zemí EU, aniž se jejich síť jakkoli hroutí. A co víc, sami operátoři v České republice nabízí vysoké datové limity (či neomezená data) běžně firmám a zákazníkům ze státního sektoru. Navíc podle oficiálních ceníků levněji než základní tarify pro soukromé zákazníky.

Letos v únoru řekl šéf Českého telekomunikačního úřadu Jaromír Novák, že si přeje datové jaro, tedy notné navýšení datových limitů v českých mobilních tarifech. Dostupné množství dat za normální ceny ustrnulo někdy na začátku století a naprosto neodpovídá tomu, jak je normální využívat internet dnes, čehož si všimli i politici.

Výsledkem je novela zákona o elektronických komunikacích zavádějící snazší přechod mezi operátory a vyšší pokuty za delikty. Reakcí operátorů byly nejdříve hloupé výmluvy: musí tu být draho, protože jsou tu kopce, Češi neumí anglicky a nesledují video, našim zákazníkům stačí ani ne 1 GB měsíčně, většina zákazníků stejně nevolá za ceníkové ceny a podobně. A hlavně − za všechno může regulátor! V posledních týdnech konečně sáhli do samotné nabídky a začali přidávat data.

Namístě je tedy pochvala − je fajn, že si operátoři uvědomili, že s 1,5 GB dat jako "základem" se už opravdu díra do světa udělat nedá.

Pro ilustraci − takový měsíční limit nestačí ani na odsledování jednoho hokejového zápasu naší reprezentace na právě probíhajícím mistrovství světa v kvalitě, která vám umožní reálně vidět na ledě puk. Základní problém ale zůstává. Jakékoli omezení zákazníkovi mentálně brání využívat mobilní internet naplno.

A navíc − když se podíváme na novou nabídku, zdá se, že operátoři svou cenovou politikou tvoří další dělicí linii. Už ne jenom mezi firmami a státní správou na jedné straně a spotřebiteli, kteří platí klidně desetkrát tolik, na straně druhé, ale i mezi spotřebiteli samotnými. Mezi těmi, kdo jsou schopni zaplatit nad sedm set korun za neomezený tarif k volání a v této ceně získat už o něco použitelnější datový balíček, a těmi, kteří tolik utratit nechtějí a pro které mají operátoři jen drobky.