reklama
reklama
11. 8. 2010 | poslední aktualizace: 11. 8. 2010  10:30

Pohybové ovládání podle Microsoftu: mějte s námi trpělivost

Česká pobočka Microsoftu dostala v srpnu nevděčný úkol. Ukázat novinářům naživo pohybové ovládání Kinect. Nevděčný úkol to byl hlavně proto, že k dispozici byla jen obyčejná korporátní zasedací místnost místo pěkného obývacího pokoje s pohodlnou pohovkou a polotovary.
Čtěte více o: Microsoft | Kinect | demonstrace
reklama
Jediným finálním produktem, kterého se prezentace částečně týkala, byl nový Xbox 360 S. O trochu menší, o hodně elegantnější a neuvěřitelně tichý herní stroj, ke kterému se pohybový ovladač připojuje. Samotný ovladač Kinect, který snímá pohyb kombinací několika různých snímačů, už vypadal zvenku jako finální produkt, ale uvnitř se může ještě lecos změnit.  Nejméně vyladěný je zatím software, který se podle Microsoftu upravuje každý druhý den. Na doplnění funkcí a doladění těch stávajících mají inženýři v Redmondu ještě skoro čtvrt roku.

Úplně první kontakt s Kinectem byl překvapivý – v pozitivním slova smyslu. Před použitím je totiž potřeba systém zkalibrovat. To znamená, že se přímo na obrazovce objeví silueta hráče, kterou téměř okamžitě doplní kostra složená z přibližně dvaceti bodů. Sledované body definuje Kinect sám na základě předprogramovaných informací o lidské anatomii - většina bodů totiž kopíruje klouby - kotník, kolena, kyčle, zápěstí ... Nechybí ani bod označující hlavu. Už se dokonce objevují informace, že by Kinect mohl nahradit drahé systémy, které se používají pro snímání živých herců pro použití v animovaných filmech nebo při tvorbě videoher.

V tomto jednoduchém kalibračním režimu Kinect reaguje rychle. Při svižných pohybech je znát určité zpoždění, ale je výrazně menší než ve hrách, které zatěžují procesor Xboxu více, než když se Kinect může soustředit jen na pouhé rozpoznávání pozice hráče v prostoru. To, že Kinect zatíží procesory v Xboxu je bohužel jisté - původní návrh snímače totiž počítal s vlastním procesorem v “kamerce”, ale výsledný produkt nakonec využívá výpočetní výkon Xboxu. Jaký vliv toto rozhodnutí Microsoftu bude mít na samotné hraní, záleží na vývojářích a na tom, jaký přístup ke zpracování dat z ovladače Kinect zvolí. Podle Alexe Kipmana, vedoucího designera Kinectu,může v některých případech zpracování dat z ovladače zabrat 10 až 15 procent výkonu Xboxu 360.  

Samotná kalibrace systému slouží kromě přesného nastavení také k tomu, že si uloží data o jednotlivých hráčích, které pak automaticky rozpozná, jen co hráč vstoupí do zorného úhlu kamery. Tomu se říká biometrie v praxi. Tato vlastnost má praktický potenciál - hráč nebude po spuštění Xboxu muset vybírat svůj uživatelský účet, pokud ho Kinect pozná, nahraje se správný účet automaticky. Rozpoznání postavy uživatele pak může třeba posloužit i jako ochrana před zloději. Ukradený Xbox, který nepůjde spustit, totiž nebude pro lupiče lákavým zbožím.

Přímo ve hrách dokáže Kinect sledovat přesně pohyb dvou lidí zároveň, navíc rozpozná ještě čtyři další lidi, u kterých ale zaznamená jen omezené množství dat. Tato vlastnost v praxi znamená, že s Kinectem je možné hrát i ve více lidech bez dalších investic. Microsoft tuto skutečnost uvádí jako jednu z hlavních výhod Kinectu, kterou obhajuje hlavně vysokou cenu celého systému, která je stanovená na 150 euro, tedy více než 3000 korun. Sony nabízí balíček pohybového ovladače pro jednoho hráče levnější, při koupi dvou sad se ale cena v podstatě srovná.

Kinect proti konkurenci staví ještě jednu vlastnost - systém všesměrových mikrofonů, které umožňují ovládat hry i multimediální funkce Xboxu hlasem. Bohužel tato funkce z nepochopitelných důvodů v prezentované verzi chyběla - Microsoft už přitom veřejně hlasové ovládání předváděl. Pro české hráče ale tato funkce nebude zásadní - zatím se totiž nepočítá s její lokalizací, i když příkazy Xbox Play Movie se zvládne naučit i malé dítě.

Konečně hry

Z vlastní kuchyně Microsoft na prezentaci ukázal pouze dvě hry. Kinect Adventures a Kinect Sports, a to opět v nehotových verzích. Vyleštěněji vypadala sada hříček Kinetic Adventures, která bude přibalená ke každému ovladači Kinect. Hlavní náplní Kinect Adventures je poskakování a uhýbání před překážkami - tu na raftech, tu na pohybující se plošině, to vše pospojované do jakési kariéry dobrodruha. Suchý popis ale nedokáže vyjádřit zábavu, kterou si člověk užije, pokud hraje ve dvou. O něco lépe zážitky z hraní popisují fotografie, které Kinect automaticky dělá v průběhu hry v momentech, které hráče nutí k větší fyzické aktivitě, jako jsou vysoké skoky přes překážky nebo snaha trefit tělem sady bonusových mincí. Většina takto vytvořených fotografií je nepublikovatelná, ale o to větší veselí jejich prohlížení vzbuzuje. Pro jednoho hráče ale Adventures nejsou, lepší bude pro zlepšení fyzičky využít některou z fitness her, které by při zahájení prodeje Kinectu být na trhu.

Podobné je to i se hrou Kinect Sports. Ani Microsoft už se nesnaží novináře přesvědčit, že jde o něco jiného než o snahu nabídnout totéž, co miliony lidí přimělo ke koupi konkurenčního zařízení Nintendo Wii. V rámci prezentace byly dostupné pouze dvě hříčky. Zábavnější byl stolní tenis. jeho hraní bylo docela blízké skutečnému sportu, i když schopnost Kinectu přesně převádět pohyby hráče do virtuálního světa nebyly úplně dokonalé. Rozlišení forhandu a backhandu nebyl problém, ale pro určení dráhy míčku bylo nutné provádět trochu nepřirozené pohyby. Pokud je člověk navíc zvyklý hrát ping-pong, bude ho  mást trochu opožděná reakce Kinectu na jeho pohyb - hlavně při podání.

Nejméně realistický se potom jevil penaltový rozstřel, ve kterém měl Kinect největší problémy se správným určením dráhy míče. Vypadalo to, jako by neuměl pracovat s vektorem pohybu, přestože Kinect slibuje právě schopnost monitorovat pohyb ve třech osách a oblouk pohybující se nohy by tak měl vyhodnotit správně. Snad to tedy do vydání zvládnou inženýři ve vývojovém studiu Rare opravit.

Náskok, zdá se, mají vývojáři mimo Microsoft. Vyvolenými se stali odborníci ze studia Harmonix, kteří dokázali vlastnosti Kinectu propojit s oborem, ve kterém dosáhli mistrovství - hudebními hrami. Jejich výtvor nazvaný Dance Central se obejde bez plastové kytary, na rozdíl od jejich Rock Band, zato slibuje, že udělá tanečníka i z toho největšího nemehla. A dost možná se jí to i podaří, díky postupnému učení jednotlivých kroků a zpomalenému režimu, který dává hráčům dostatek prostoru pro učení se z vlastních chyb.

Ze všech zkoušených her, kterých pohříchu nebylo moc, je právě Dance Central jediným adeptem na vysoké hodnocení. Nejen protože jde o technicky dobře zpracovanou hru s pěknou grafikou, ale hlavně pro dokonalé využití potenciálu pohybového ovládání. Hra díky “kostře” dvaceti bodů do tance zapojuje nohy, ruce, ramena i pohyby hlavy a přesně je vyhodnocuje.  Jediný problém bude možná představovat nabídka skladeb. Lady Gaga je sice populární, ale jen v určité demografické skupině. jenže na tomhle detailu nezáleží. Pro Microsoft i potenciální kupce Kinectu je důležité vědět, že v budoucnosti nejspíše přijdou hry, které se nebudou opičit po hříčkách starých pomalu deset let, ale které nabídnou úplně nové způsoby hraní.

Podívejte se na předvedení Xbox Kinect na veletrhu E3

Autoři: Otakar Schön
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Článek neobsahuje komentáře.
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama