Náš test: Sony Move - o půl koňské délky vepředu

reklama

A svým způsobem mají pravdu. Sony Move vypadá jako podivný svítící vibrátor a není úplně daleko od konceptu, který používá Wii. Jenže v praxi to vypadá jinak.

Guma a světlo

První překvapení čeká už při rozbalení krabice s ovladačem. Velká bílá bambule, která se po spárování s konzolí rozsvítí, není ani ze skla, ani z tvrdého plastu. Jde o měkkou gumovou kouli, která odolává i pádům a drsnějšímu zacházení, ke kterému mají sklon menší děti nebo frustrovaní dospělí hráči. Kromě samotného ovladače Move je v základním balení ještě kamera PlayStation Eye. V balíčku, který bude stát asi 1500 korun, nicméně chybí třetí součást ovládacího systému, navigační ovladač, který ani nemá žádné sexy jméno. Jeho absenci Sony vysvětluje tím, že jeho funkce plně nahradí standardní ovladač držený v levé ruce. Samostatný navigační ovladač se bude prodávat asi za sedm set korun.

Už podle výčtu komponent je zřejmé, že Sony kombinuje přístupy obou svých konkurentů. Nintenda Wii, které používá dvojici bezdrátových ovladačů (propojených navzájem kabelem) a zařízení Microsoft Kinect, které pro rozpoznání pohybů hráče používá speciální sestavu kamer. Nejde přitom o přímé kopírování, Sony videokameru pro ovládání her používá už od dob PlayStation 2, zajímavá je maximálně fyzická podobnost mezi ovladačem Nintenda Wii v černé barvě s černým ovladačem Move. Podobnost, která vychází hlavně z ergonomických požadavků na herní ovladače, ale přebíjí osvětlená bambule.

Stejný, nepříliš elegantní prvek, ale stojí za hlavní devizou Sony Move, a to je jeho vysoká přesnost rozpoznání pohybů bez ohledu na okolní podmínky. Move totiž kombinuje nejen polohové senzory uvnitř ovladače (gyroskopy a akcelerometry), ale používá také sledování rozsvícené bambule. Díky tomu, že má bambule konzistentní velikost a je snadno rozpoznatelná i za šera, slouží nejen k pozorování pohybu, ale i k určení vzdálenosti hráče od obrazovky. Move tedy stejně jako Kinect umožňuje snímat prostor s pohybem ve třech rozměrech a přenášet získané informace do hry.

Konec teorie

Stejně jako Microsoft nám Sony poskytla svoje pohybové ovládání k testování jen na omezenou dobu a ve formě polotovaru. Pro spuštění her byla potřeba speciální vývojářská verze konzole, u které jsme se pro hraní her dodaných na blu-ray discích nevyhnuli nutnosti nainstalovat novější firmware. Díky tomuto zádrheli jsme ale mohli sledovat, jaké rozdíly mohou být mezi pracovními a finálními verzemi her. Na disku půjčené konzole totiž byla testovací verze hry Start the party, která spustit šla.

Večírek v nehotové verzi nabídl řetěz několika hříček, které jako by vypadly z oka hrám pro PlayStation 2 a kamerku EyeToy. Grafické zpracování i ovládání bylo podobné, jen o něco přesnější. V praxi to znamenalo, že třeba napichování barevných ježdíků, kteří připomínali nafukovací balónky, vnímalo nejen pozici ruky, ale i to, zda ovladač směřuje bambulkou k televizi nebo míří do strany. S přesností byly trochu problémy v jiné minihře - stříhání vlasů strojkem. Figurant na obrazovce až příliš často přicházel o uši.

Po spuštění finální verze hry se citlivost ovládání znatelně zlepšila. Co se úplně nezlepšilo, byl obsah samotných miniher. Většina z nich je příliš nudná, než aby si je dospělý člověk dokázal užít za střízliva. Pokud hrají děti, je hodnocení samozřejmě méně příkré. Stříhání vlasů je zábava pro obě věkové skupiny, ale dětské publikum přivádí do stavu blaženosti hlavně hříčka s malováním, kdy hráč tahy ovladače vyplňuje různé tvary na obrazovce. Z malůvek pak hra vytvoří nějakou postavičku, jakou, to hráči předem ani netuší.

Všechno přitom funguje intuitivně, ovladač stačí držet v ruce jako štětec a ukazováčkem mačkat “T-button,” na zadní straně ovladače, což je obdoba spouští z klasického ovladače DualShock. Nikoho, kdo se účastnil testování, naopak nebavilo zachraňovat parašutisty. Máchat ovladačem, který se na obrazovce promění ve vějíř, a doufat, že vítr dopraví parašutisty na vor, není poutavé, takže nebozí vzduchoplavci končili přímo v čelistech žraloků.

Jako konkurence, ale jinak

Druhá hra, kterou jsme měli k dispozici, tentokrát nenavazuje na vlastní tradici her pro děti a na večírky, ale na to, co nabízí konkurence. Bez sady sportovních her by prostě pohybové ovládání nemohlo fungovat. Sports Champions nabízí šest sportovních disciplín, z nichž hned tři vlastně tak úplně sporty nejsou. Nejvíce se “sportu” vymyká gladiátorský duel, který je dost možná nejzábavnější částí hry. V duelu hráč ovládá palici a štít a bojuje buď proti počítačovému protivníkovi, nebo proti živému spoluhráči a má za úkol pořádně mu naložit.

Hra přitom přesně sleduje pohyby rukou a přenáší je na herní postavy. Z přesnosti a možnosti ovládat štít a zbraň zároveň ale plyne i největší nevýhoda hry, která se opakuje například i u plážového volejbalu nebo lukostřelby. Jeden ovladač nestačí. I pro hru jednoho hráče “proti počítači” jsou totiž potřeba dvě lízátka, jedno do každé ruky. Pokud je k dispozici pouze jeden ovladač, hýbe hra primárně zbraní a štít lze ovládat po stisku tlačítka. A tím pádem je po skvělém dojmu z přesného snímání pohybů.

Jednoduché počty ukazují, že pro dva hráče, kteří chtějí hrát zároveň, je u vlajkové lodi pohybového hraní nutné počítat s investicí do čtyř ovladačů Move. Samostatně prodávaný Move přitom bude stát přibližně tisíc korun. To naštěstí neplatí úplně. Nejzábavnější ze zbývajících sportů je totiž ping pong, který se ovládá jen jedním klacíkem. Stejně jako ostatní sporty je možné hrát stolní tenis proti živým soupeřům nebo proti počítačem ovládaným protivníkům s různým stupněm obtížnosti. Hra rozlišuje tři základní stupně náročnosti. V nejjednodušší verzi hra ukazuje, kam balón od soupeře dopadne a v jakém místě je potřeba se do něj trefit pálkou, nejnáročnější varianta se pak obejde bez jakýchkoliv pomůcek.

Díky rozlišení obtížnosti je ping pong přístupný úplným začátečníkům i lidem, kteří stolní tenis hrají v reálu. Hra potom dokáže příjemně překvapit. Velice dobře rozlišuje nejen základní pohyby, jako je forhend a bekhend a jejich křížné varianty, ale pracuje i s klopením pálky a rotací míče, a to překvapivě realisticky. Překvapením je i schopnost počítačem ovládaných protivníků dělat nevynucené chyby, to je u podobných her téměř rarita.

Pohybové ovládání podle Microsoftu: mějte s námi trpělivost - čtěte ZDE

Heavy Rain - čtěte ZDE

Kvalita sbírky sportovních her od Sony je stejně nevyrovnaná, jako samotný výběr “sportů”. To je výtka, se kterou se Sony bude muset nějak vyrovnat. Gladiátoři dokážou pobavit, ale chce to dokoupit ovladače. Bocce, sport blízký petanque, postrádá akci a golf s plastovými talíři místo míčků nabízí hezkou grafiku, ale hůře předvídatelnou dráhu letu talíře (jako v reálu). A největší výtka? V USA budou Sports Champions součástí balíčku s kamerou PSEye a ovladačem Move. V Evropě Sony nabídne v tomto balíčku pouze disk s hratelnými ukázkami několika her.

Naděje na konec

Kromě dvou testovaných her, které byly už ve finální verzi, Sony při zahájení prodeje PlayStation Move nabídne možnost ovládat prostřednictvím “lízátka” i starší hry - jen bude nutné stáhnout si aktualizaci. Netradiční ovládání čeká například fenomenální Heavy Rain pro dospělé a náročné hráče nebo naopak dětská hříčka EyePet či nejnovější díl golfového simulátoru Tiger Woods PGA Tour 11 od Electronic Arts. Právě podpora Move v této hře je nejspíš důvod, že ve sbírce Sports Champions není normální golf, ale jeho parodie s frisbee.

PlayStation Move se začne v Česku prodávat 15. září, oficiální cena ještě nebyla oznámena, ale online obchody nabízejí startovací balíček (kamera + ovladač) za přibližně 1500 Kč. Konkurenční Microsoft Kinect začne Microsoft v Česku nabízet o dva měsíce později, v polovině listopadu za předběžnou cenu 3990 Kč. Nintendo Wii (kompletní balení konzole, ovladač s technologií Wii Motion Plus a hra Wii Sports Resort) je v ČR v prodeji za doporučenou cenu 5790 Kč.

Autoři: Otakar Schön