Nikon D800 očima Reného Volfíka: Radost z focení pro ostřílené profesionály

Ačkoli je Nikon D800 již několik měsíců na pultech zdejších prodejců, do redakce jsme jej na zkoušku dostali až tento týden. Při svém působení v ČTK jsem měl možnost vyzkoušet všechny typy profesionálních digitálních zrcadlovek od Nikonu.

Prožil jsem si zděšení z D1, nechápavě jsem kroutil hlavou nad D2 a nevěřícně koukal do displejů kolegů s Canonem. Pak přišla D3 a po ní její chudší sestřička D700 a karta se obrátila, a to výrazně. Tehdy zdomácněla mezi fotografy hláška "tma neexistuje". Nikon nechal svého konkurenta daleko za sebou a mohl si užívat pocitu klidu na špici pelotonu.

Místo zkoumání modelu D4., jsem už v nové roli třímal v rukou vlajkovou loď Canonu. V tu chvíli se mi obrátil svět vzhůru nohama, a to nejen co se týče ovládání přístroje, ale hlavně co se týče výsledné technické kvality fotografií. Obrázky, které jsem u Nikonu za nepatrnou neostrost odkazoval tlačítkem delete do patřičných míst, jsem na kartě nafocené Canonem hledal jako jehlu v kupce sena a přesvědčoval se "vždyť to je docela ostré".

Toto entrée píšu hlavně proto, aby bylo jasné, že moje další věty budou jistě ovlivněny mým pocitem, že poslední rok a půl jsem si zdaleka neužíval tolik radosti z focení jako dříve. Teď s Nikonem D800 je svět na svém místě, hlava nahoře, nohy dole.

Nebudu se podrobně zabývat technickými detaily, které si můžete přečíst na každém specializovaném webu. Podělím se s vámi o radost, kterou mi tato hračka včetně objektivu Nikon AF-S Nikkor 24mm f/1.4G ED s "mystickým" nápisem Nano Crystal Coat způsobila.

fotogalerie: Nikon D800

To, na čem Nikony již od D3 staví svou kariéru, je citlivost, jejíž skoro neuvěřitelné hodnoty nejsou jen uvedené v manuálu, ale jsou i použitelné. To platí i pro osmistovku.

Je to logická strategie, která jasně cílí na náročné uživatele. Vyšší citlivosti znamenají rychlejší expoziční časy a ty znamenají větší prvotní šanci na ostrý snímek i v "neklidných" či světelně extrémních situacích a externí blesk se tedy stává zbytečnou zátěží.

Ostré, bytelné objektivy spolu s kvalitním full frame CMOS čipem s nabobtnalým rozlišením 7360 x 4912 pixelů nabízí skvělé výsledky až zbytečné tonáže 36.3 mega. Nevím, co si tím chtějí vývojáři z Nikonu dokázat, jisté je, že plnotučné "jpegy" prověří výkon vašich počítačů.

Grip s vertikální spouští by tomuto profíkovi s cenou kolem 70 tisíc korun jen za tělo slušel již v základní výbavě. Bohužel, touha po něm donutí fotografa znovu sáhnout do peněženky. Od svého předchůdce D700 senový model liší nejen honbou za pixely, ale i honbou za multimédii, tedy videem. A oproti sedmistovce je zde již použit obrazový procesor EXPEED 3.

Skvělý s drobnými nedostatky

Fotoaparát neuspokojí sportovní fotografy, neboť snímací sekvence 4 sn./s je vhodná spíše na šachy než na hokej. Pro srovnání, Nikon D4 vtlačí do jedné vteřiny hned 11 snímků, a jistě právě proto, že na kartu ukládá méně než poloviční velikost souboru. Pro vše ostatní je ale rychlost osmistovky dostatečná.

Mám pocit, že Nikonu se daří léčit jeho starou nemoc, a to chladnější, nepřirozené podání barev, zvláště ve vyšších citlivostech. Obrázek přeplněný pixely ovšem již umí zašumět i u relativně nízkých hodnot ISO a zvláště při podexpozici je tento jev nepřehlédnutelný. Obraz pod zrnem je však neskutečně ostrý a zrno kultivované.

Zda vyléčil i druhou nemoc, tedy tu, že si tělo nikdy moc, oproti svému nejbližšímu konkurentovi, nerozumělo s bleskem, jsem bez něj vyzkoušet nemohl. A nechtějte po mně, abych na osmistovce zmáčkl ten "čuflík", co aktivuje vestavěný "blesčík". Toho bohdá nebude!

Jedinou věcí, kterou by stálo za to D800 vytknout, je nevýrazná iluminace ostřicích bodů, které jsou za vysoké hladiny světla skoro neviditelné. Jako by tím chtěl říci: "Nejsem na focení rodinek na pláži, vem mne tam, kde je šero, já to zaostřím a vyfotím a ty se pak podívej, jak to tam vypadalo. Cítím se dobře na reportáži, ale díky fůře pixelů potěším hlavně špiony, paparazzi, fotografa v ateliéru i v krajině, kde ti nabídnu prokreslení v detailech, které jsi okem ani nepostřehl."

A protože jeden zapůjčený objektiv je přece jen málo, vytáhl jsem ze skříně 15 let starý objektiv 80-200 2,8 ze stáje Nikon. Nevím, jak se jmenuje, neboť je omotán tejpem, aby se nerozpadl. Nefunguje autofokus a řachtá jako kastaněty. Je to takový ten, co se ostří i zoomuje jedním prstencem, pamatujete?

Výsledky s ním naznačují, že buď fotoaparát je dokonalý i bez pomoci nejmodernějšího objektivu, nebo to, že Nikon kromě již zmíněného zakolísání drží vysokou laťku svých produktů již mnoho let. Ostatně FM2 či F4 jsou mezi fotoreportéry považovány společně s Leikou za svaté ostatky náboženství 35mm filmu.

• Diskuse
• Celkem 18 příspěvků