Rostliny rostoucí ve slaných půdách mohou poskytnout jídlo i biopaliva

Je to vcelku příjemné zjištění dvou ekologů, které bylo nyní publikováno v časopise Science. Ti nám nabízejí možnost vyrovnat se se zasolením sladkovodních zdrojů poblíž mořského pobřeží. Mohlo by být stále častěji způsobeno tím,  jak se v důsledku globálního oteplení zvedne hladina moří a přinese slanou vodu dál do vnitrozemí.

Vědci tvrdí, že pokud se podaří přesvědčit farmáře, aby pěstovali poživatelné rostliny snášející slanou vodu, připraví je to snáze na změněné podmínky a budou si tak moci dovolit využít pro zemědělství i dřívější neúrodné pobřežní pustiny a znehodnocenou zemědělskou půdu.

Vlády by měly začít investovat do „slaného zemědělství“, říká spoluautor článku Jelte Rozema. „ Máme limitované množství sladké vody. Většina je jí navíc užívána jako pitná voda. Postupně bude nutné zaměřit se na poloslanou a mořskou vodu jako na rezervní zdroj závlah.“

Vědci navrhují jako nejlepší cestu k „slanému zemědělství“ domestikaci dnešních divokých rostlin. Jejich křížení by pak mělo vést k dosažení vyšších výnosů. Poukazují na poživatelné rostliny, jako je katrán přímořský, který chutná jako zelí, nebo na motar přímořský, kterému se také někdy říká mořský chřest, jako na nadějné kandidáty na domestikaci, protože obě rostliny rostou v mořské vodě.

V Holandsku výzkumníci experimentovali s pěstováním motaru přímořského v pobřežních oblastech a jejich výsledky byly hitem na jídelníčku jedné z ostrovních restaurací „Má to sice výraznější chuť než většina zeleniny, ale jídlu to dává velmi zajímavý akcent,“ říká restauratér Jef Schuur. „Pěstování katránu přímořského ukazuje, že na nízko ležících ostrovech zasažených solí existuje spousta možností pro místní produkci zeleniny.“

Ve svém článku výzkumníci vysvětlují, že se všechny rostliny před třemi miliardami let vyvíjely ve slané vodě, většina z nich však ztratila schopnost růst v solích nebo vodě s vysokou koncentrací sodíku a chlóru, před 450 miliony let. Pouze jedno procent rostlin žijících na zemi, například červená řepa, datle nebo granátová jablka, může žít v prostředí bohatém na soli. Mnoho výzkumníků v posledních třiceti letech zkoušelo geneticky modifikovat běžné plodiny jako pšenici nebo rýži, aby byly k solím tolerantnější, ale dosud bez úspěchu. Protože se tento výzkum zatím nedaří, výzkumníci tvrdí, že je čas zaměřit se na rostliny, které sůl přirozeně tolerují a kterým se říká halofyty.

Jak si vědci povšimli, mohly by být mnohé z těchto rostlin také pěstovány na biopaliva, protože rychle rostou a mají olejnatá semena. Jak se zmínili autoři článku v časopise Science, jeden z hlavních kandidátů ze skupiny halofytů pro toto využití, slanorožec evropský, produkuje na akr (přibližne 4 047 metrů čtverečních) 1,7krát více oleje než slunečnice.

Na snímcích (shora dolů):

Katrán přímořský (Crambe maritima) - vysoká rostlina z čeledi brukvovitých, má příjemnou chuť podobnou zelí

Motar přímořský (Crithmum maritimum) - voní po celeru, listy se používají do salátů, má vysoký obsah vitamínu C

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků