Vědci konečně mohou bez „zkreslení“ analyzovat DNA prvních Evropanů

Studium DNA těchto našich dávných předků může podle serveru BBC News přinést nové informace vedoucí ke zpřesnění poznatků o tom, jak probíhala evoluce našeho druhu.

Předchozí studie tohoto druhu byly zatíženy neschopností vědců rozlišit mezi původní, historickou lidskou DNA a její současnou kontaminací. V odborném časpise Current Biology popisuje německo-ruský tým podrobně, jak bylo možné tuto překážku překonat.

Svante Paabo z institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku a jeho kolegové použili nejnovější techniku sekvencování DNA pro studium genetických informací získaných z lidských ostatků objevených v roce 1954 v ruské osadě Kostenki. Výkopávky z oblasti nacházející se na břehu Donu v jižním Rusku přinesly tehdy velké množství archeologických nálezů z období paleolitu (tedy z časů před 40 až 10 tisíci lety). Některé z nálezů mají stáří až 45 tisíc roků.

DNA analyzovaná ve zmíněné studii pochází z mužů starých 20 až 25 let, kteří byli pohřbeni zhruba před 30 tisíci lety.

Kostry byly nalezeny v pokrčené pozici s rukama nahoru a tváří orientovanou k zemi. Kosti byly pokryty barvivem, kterému se říká červený okr a které bylo pravděpodobně používáno při pravěkých pohřebních obřadech.

Vědci získali a analyzovali mitrochondriální DNA. Ta je uložena v mitochondriích a tvoří součást mimojaderné genetické informace. Tato mitochondriální DNA (mtDNA) se dědí z matky na jejího potomka a poskytuje tak unikátní záznam vlastností zděděných po matce.

Vědci byli schopni odlišit dávnou DNA od současných kontaminací

Díky užití nové technologie při studiu DNA byli vědci schopni rozlišit mezi starým genetickým materiálem  z nálezů z osady Kostenki a kontaminacemi způsobenými současnými lidmi, kteří s kostmi manipulovali, nebo jejichž DNA se na ně dostala jiným způsobem.  

Tento nový přístup, který vyvinul profesor Paabo a jeho kolegové, využívá tři vlastnosti, které odlišují starověkou DNA od současného znečištění. První z nich je délka řetezce DNA. Fragmenty starých DNA jsou často kratší, než ty, které pocházejí ze současných zdrojů. Druhým výrazným znakem dávné DNA jsou charakteristické změny nebo mutace genetické sekvence na koncích molekul DNA. A třetí vlastností je charakteristické poškození molekul na specifickém místě v řetězci  DNA.

Moderní genofond obsahuje širokou škálu řetězců mtDNA. Jejich studium poskytuje vědcům vodítko k upřesnění původu a historii celé populace. Navazující studie by mohla pomoci osvětlit, zda lidé žijící v Evropě před 30 tisíci roky jsou přímými předky moderní populace, nebo zda byly nahrazeni přistěhovalci, kteří před několika tisíci lety přinesli na evropský kontinent zemědělství.