Pod marsovskými sopkami mohl být život

Jde o usazeniny z křemičitanových hornin, které se nacházejí poblíž některých vulkánů. Jejich přítomnost je důkazem, že na těchto místech bylo teplo a vlhko ještě v dobách, kdy se planetární klima měnilo k horšímu.

Před přibližně 3,5 miliardy let skončilo na rudé planetě období zvané noachiánské, které bylo příznivé pro vznik a udržení mikroskopického života. Nahradila ho tzv. hesperianská epocha vyznačující se chladem a suchem. Právě z časů této dramatické proměny pocházejí usazeniny bohaté na křemen a obsahující vázanou vodu, které američtí vědci identifikovali na základě měření sondy Mars Reconnaissance Orbiter. Leží na úpatí sopečných kuželů uvnitř rozlehlé vulkanické kaldery Nili Patera v oblasti Syrtis Major a mohly vzniknout pouze v teplém prostředí obsahujícím vodu. V dobách jejich vzniku ale už planeta takové podmínky nenabízela. Pro jejich existenci je tedy jen jedno vysvětlení: v těchto místech vyvěraly teplé prameny nebo tu na povrch unikaly horké plyny obsahující vodní páru. Na Zemi se v takových prostředích vyskytují nejprimitivnější a nejstarší formy mikroorganismů. Pokud tedy někdy předtím na Marsu existoval život, s velkou pravděpodobností se nejdéle udržel právě zde.

Hřbitov mikroorganismů

"Teplo a voda z těchto usazenin udělaly obyvatelné prostředí, " vysvětluje John R. Skok z Brown University, vedoucí výzkumného týmu. "Je to tedy slibné místo pro hledání života. Dá se říci, že by tam mohlo být něco jako hřbitov marsovských mikroorganismů."

Žádný výzkum dosud nepřinesl jednoznačný důkaz existence života na Marsu, tato studie však je zatím poslední ze stále se prodlužující řady indicií naznačujících, že tam přinejmenším v minulosti mohl být. Už předešlé robotické mise našly horniny, které musely vznikat ve vlhkém prostředí, nebylo však známo jejich stáří. Naproti tomu křemičitanové usazeniny v oblasti Syrtis Major pravděpodobně pocházejí z dob, kdy už na Marsu bylo sucho a chladno. Jednotlivé vulkanické útvary v sopečné kaldeře (lávové proudy, malé sopečné kužely i usazeniny na jejich svazích) totiž přesně ukazují v jakém pořadí se tu povrch utvářel. Z existence silikátových hornin proto vyplývá, že tu v již nepřátelském prostředí musel být jiný zdroj vody a tepla.

Můžeme tu v krajině číst jako když listujeme kapitolami knihy, " dodává geolog John Mustard, spoluautor studie, která vyšla v posledním čísle vědeckého časopisu Nature Geoscience. "Bylo to pravděpodobně jedno z posledních míst, kde se ještě dalo žít."


Sopečná oblast Nili Patera s vyznačenými místy, kde se nacházejí křemičité horniny

Pohled na krajinu Syrtis Major z oběžné dráhy

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků