Nový důkaz vědců: Mars dříve pokrývaly pravěké oceány

Vědce dlouho zajímalo, kam zmizela většina kysličníku uhličitého z atmosféry Marsu. Nyní už to vědí: podobně jako na Zemi se proměnil v karbonátové horniny. S největší pravděpodobností se tak stalo v prostředí velkých vodních nádrží.
"Poštěstilo se nám na snímcích najít na Marsu místo, kde bylo možné nahlédnout hodně hluboko pod povrch," komentoval James Wray z Cornell University záběry sondy Mars Reconnaissance Orbiter.

V kráteru Huygens na jižní polokouli planety se ukázaly vrstvy vymrštěné z hlubších poloh po dopadu kosmického tělesa. Palubní přístroj CRISM pak podle spektra odraženého světla rozpoznal, že jde o karbonátové horniny.

Záhada ztracené atmosféry

Objev může mít dalekosáhlý význam. Vědci předpokládají, že před několika miliardami let měly všechny terestrické planety (Mars, Venuše a Země) hustou atmosféru skládající se převážně z kysličníku uhličitého. Venuše ji má stále, na Zemi se atmosférický oxid uhličitého díky mořským organismům přeměnil v karbonátové horniny. Na Marsu zůstala jen velmi řídká atmosféra z CO2, většina plynu se tedy musela někam ztratit.

Nyní už se možná ví kam: v hloubce několika kilometrů se pravděpodobně ukrývají mocné vrstvy karbonátů. Měření z jiných sond a roverů naznačují, že karbonáty se na Rudé planetě vyskytují na mnoha místech. Obvykle jde o lokality rozrušené dopady meteoritů.

"Možná je to jen malý vzorek toho, co leží pohřbené hluboko pod mladšími vrstvami vytvořenými při vulkanických erupcích a dopadech kosmických těles," tvrdí Paul Niles z Johnsonova kosmického střediska NASA.

Detektor CRISM také zjistil, že karbonáty na Marsu jsou bohaté na vápník a na železo. Podobné charakteristiky mají i pozemské vápence, jejichž hlavní složkou je uhličitan vápenatý, přičemž železo bývá častou příměsí. CRISM také ukázal, že v jejich okolí se obvykle nacházejí jíly.

Horniny z moří a jezer

Vznik karbonátů i jílů je podmíněn přítomností kapalné vody, objev je tedy dalším důkazem toho, že na Marsu se v minulosti musela vyskytovat ve velkém množství. Na Zemi je ale mezi jíly a karbonáty jeden velký rozdíl: zatímco jíly se usazovaly na dně vodních nádrží, mezi pozemskými karbonáty převládají vápence, o jejichž zrod se přičinily živé organismy. Méně časté jsou dolomity obsahující hořčík, které vznikly chemickým vysrážením z mořské vody.

O možných scénářích vzniku karbonátových hornin na Marsu zatím vědci mluví opatrně a někdy i poněkud mnohoznačně.
"Karbonáty bohaté na vápník a železo mohou nejsnadněji vzniknout za přítomnosti vody při styku horkých hornin s plynným oxidem uhličitým," konstatuje James Wray. K tomu ale současně dodává: "Na Zemi najdeme karbonáty s vysokým obsahem vápníku nejčastěji na dně moří a jezer."

Víc bychom se mohli dovědět za dva roky, kdy má k Marsu doletět sonda MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN). Mezi její úkoly bude patřit i měření týkající se oxidu uhličitého v atmosféře a jeho koloběhu na planetě.

• Diskuse
• Celkem 19 příspěvků