Ruský barytonista Dmitrij Hvorostovsky zpívá písně krásně. Nelze se však zbavit dojmu, zda pro něj osobně festival Pražské jaro nebyl spíše jen jednou komerční zastávkou v nekončící sérii koncertů a operních představení.

Osmatřicetiletý umělec s bílou hřívou vlasů a sebevědomým úsměvem hvězdy zpíval v sobotu v Rudolfinu po celý večer jen Čajkovského a Rachmaninovovy písně. Patří k jeho hlasovým danostem, že přes veškerou pozornou deklamaci jakoby klouže po povrchu. Nejjemnější odstíny poezie totiž nerozlišuje ani tak dikcí slov, jako spíše pouze dynamikou.

Zdání však klame. Jeho měkce lyrický hlas je ve skutečnosti schopen mnoha odstínů jemnosti, jak to vyžaduje charakter textů, včetně úžasných ztišení některých písní. A v občasných poryvech dramatičtější naléhavosti dal pěvec nahlédnout do své kuchyně - kam až je schopen (a dalším zráním ještě bude) zajít.

Pěvecky vypjatější jsou obecně písně od Sergeje Rachmaninova - a některá toužebná zvolání v nich získávala charakter emocionální až exaltovaný.

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se