Klavírista Fazil Say: Partitura se musí přeskočit

Do špičkových koncertních síní i nahrávacích studií velkých fonografických společností rázně vstoupila nová generace. Její příslušníci určují, jaký zvuk bude mít klasická hudba v prvních desetiletích jednadvacátého století. K těm, kteří přitom mají opravdu důležité slovo, patří i klavírista tureckého původu Fazil Say, ročník 1970. V nejbližších dnech se s jeho výkony bude mít možnost seznámit i pražské publikum. 

Jeho styl je osobitý, mladistvě dravý, dynamický, nechybí mu však cit a porozumění pro skladatele různých stylů a epoch. Po svém si interpretuje Bacha, Scarlattiho či Mozarta, stejně jako Stravinského, Šostakoviče a Gershwina. Vždy je za tím ale velmi osobní vztah. "Bude-li pro vás partitura jen notami a znaky - crescendo, decrescendo, legato, stacatto - nemůže to stačit," říká Say. "Interpret musí vidět vše, co je za ní. Partitura je jen zeď, která obklopuje naši představivost. Musíte ji přeskočit."