Největší dopravní letoun světa Airbus A380, jediné dopravní letadlo s dvěma palubami po celé délce trupu, v němž se pasažéři mohou setkat dokonce s duty-free shopy, barem, společenskou místností či tělocvičnou, má maximální vzletovou hmotnost 560 tun, v provedení "Fret" až 590 tun. K váze letadla, díky vnitřnímu přetlaku vzduchu, se ve výšce přidá více než jedna tuna. Přesto tento létající kolos lze řídit pohybem zápěstí za pomoci joysticku, podobnému tomu, jaký se používá u počítačových her. Rovněž u řady ostatních letounů boční postranní řídící joystick (přesněji sidestick) nahradil klasický knipl v podobě beranů.
Místo dnes už archaického kormidla je joystickem řízena i největší a nejluxusnější dopravní loď světa – Queen Mary 2. Kapitán s jeho pomocí dokáže na velitelském můstku jedním prstem otočit loď kolem dokola prakticky na místě, tedy na pouhých 345 metrech. Do přístavů si ani nenajímá remorkéry, protože obrovský kolos může manévrovat lépe než pramice na řece. Její lodní pohon nové generace v gondole pod lodí (s elektromotory a otočnými šrouby, které se mohou otáčet v plném kruhu), ji totiž dokáže po hladině posunovat v jakémkoli úhlu ve vztahu ke kýlu. Loď tedy může plout nejen dopředu a dozadu, ale i do boku. Pokud není v přístavu dostatek místa, může k molu přirazit kolmo.
Kapitán ovšem na můstku teoreticky vlastně nemusí ani být. Loď má dva automatizované autopiloty, které si sami předávají velení, pokud by některý z nich selhal. Pomocí satelitního naváděcího systému, měření síly větru a elektronických námořních map ji lze vést zcela přesně kdekoli na planetě. Na monitorech hlavního palubního panelu velitelského můstku, který má sytě akvamarínovou barvu, lze zobrazit libovolná data, včetně přenosu z bezpečnostních kamer, předpovědi počasí, map nebo výstupu kontrolních prvků kteréhokoli agregátu. (Mimochodem, kapitán si sice mapy prohlíží na displeji počítače, ale pro jistotu má v záloze i mapy papírové).
Joystick, který většina z nás zná především z počítačových her, videoher a simulátorů - a s jehož pomocí lze, jednoduše řečeno, pracovat s počítačem pomocí jedné ruky - vyniká snadností ovládání. Páku lze různě naklánět a mívá ještě řadu tlačítek pro další herní funkce, jako jsou skoky, střelba a podobně. Obvykle se jedná o masivní podstavce, ze kterých vystupuje ergonomicky tvarovaná páka s opěrkou pro ruce a tlačítky. Joysticky mají v současné době mnoho dalších podob, tvarů a využití.
Protože vynikají řadou předností, rychle se rozšířily do mnoha oblastí našeho života. V současné době patří dokonce k jednomu z nejmodernějších způsobů elektrického či elektronického řízení. V jednoduché podobě se s ním můžeme setkat v automobilech při elektrickém seřizování vnějších zpětných zrcátek. Slouží též k řízení hydraulických systémů pojezdu a pracovních mechanismů. Jsou už běžnou součástí moderních rychlovlaků, kde ovládají výkon mohutných pohonných dieselmotorů. Z kontrolního centra jsou jimi řízeny vojenské bezpilotní průzkumné letouny či nejnovější pětivozové nákladní vlaky pro krátké tratě bez lokomotivy, kde jen první a poslední vagón jsou vybaveny motorem. Strojvůdce je zde přebytečný, neboť vše zvládnou zaučené pomocné síly pomocí joysticku.
Odlišný typ řízení – ale rovněž avantgardní – mají jiné dopravní prostředky, například tramvaje. S jedním z nich jsme se mohli obeznámit v německém Düsseldorfu, kde byly v loňském roce uvedeny do provozu tramvajové soupravy NF8U, na jejichž vývoji se podílely firmy Siemens a Vossloh Kiepe.
Na první pohled v kabině upoutá volně položená pravá noha řidiče. Tedy nikoliv na brzdě, jak bychom předpokládali. Také noha levá nemá při jízdě ulicemi města příliš mnoho práce.
Jedná se o tramvaj s ručním řadičem řízení tahu v režimech jízda/brzda. Řadič (obdobný řadič německé firmy Schaldbau používá DP Brno na tramvajích T6A5), je osazen obvodem takzvaného mrtvého muže, odpovídající tlačítku bdělosti u lokomotiv. V případě, že se řidič během jízdy přestane páky dotýkat, aktivuje se okamžitě alarm. Ten v první fázi akusticky signalizuje rozepnutí obvodu. Pokud nedojde k jeho opětovnému sepnutí, elektronický systém zadá automaticky pokyn k brždění soupravy. (U nás na tramvajích z ČKD se jednalo o nouzovou brzdu).
Páku mohou prsty řidiče pustit pouze ve chvíli, má-li tramvaj nulovou rychlost - je-li zabržděna. Tento úkon provede řidič stažením řadiče do režimu brzda, tedy levou rukou ho přitáhne směrem k sobě. Tramvaj zastaví. (Celý brzdící systém je samozřejmě složitější, včetně dobržďovací a parkovací brzdy - a zde je uveden ve zjednodušené podobě).
Pokud jde o pedály na podlaze, je u tramvají s ručním řadičem jeden určen pro ovládání pískovačů pro sypání písku pod kola, pro zlepšení adheze při brždění, například za mokra, a druhý ovládá výstražný zvonec. (Obdobně je tomu u tramvají z ČKD, Škodu Plzeň, Inekonu, Cegelec, Pragoimexu a jiných firem. Tato logika řízení je stejná, jen se může lišit v nepatrných drobnostech).
Vpředu se nachází elektronický palubní informační systém. Řidič do něj před jízdou zadá linku a pořadí tramvaje na lince.Tlačítka pro ovládání dveří a hlášení zastávek jsou u pravé ruky řidiče.
A dále? Například auto bez volantu? "Proč ne! Z dnešního pohledu je volant překonanou záležitostí," míní mnozí pracovníci výzkumných týmů. Podle nich je točení volantem nejméně praktickým a zároveň nejméně přesným způsobem, jak auto dovést k cíli. "Jeho hlavní předností je, že si na něj lidé zvykli. Proto hledáme způsob, jak spojit zažité návyky s moderními způsoby řízení“. Čas pro tuto změnu však zřejmě ještě nedozrál. V každém případě se už na některých zkušebních drahách světových automobilek prohánějí prototypy automobilů, které mají místo volantu páku podobnou joysticku. Vybraní zkušební řidiči mají za úkol sdělovat své pocity, jak se jim takové auto řídí.
Pracoviště řidiče připomíná u těchto pokusných modelů mnohem více než osobní automobil kokpit velkého dopravního letadla. Řízení je přitom - alespoň teoreticky - jednoduché: centrální velká páka mezi předním sedadly nakloněná doleva nebo doprava natáčí přední kola, posunutím dopředu vůz zrychluje, zatažením dozadu brzdí.
Výhody joysticků vidí tvůrci těchto futuristických modelů v nižším riziku zranění v případě havárie a v jejich snazší a komfortnější obsluze. Řidič se nemusí rozptylovat ani řazením rychlostních stupňů, samočinná převodovka je v takovémto voze samozřejmostí. Všechny provozní parametry - rychlost, zásobu paliva, ujeté kilometry atd. - sleduje řidič na svém multifunkčním displeji v přístrojové desce.
