Pár let nato se ale stala základem bádání biologů, genetiků, sociologů i filozofů a dnes je přijímána širokou vědeckou obcí.
"Jsem přesvědčen, že zvířata se vyvinula maximálně ze čtyř či pěti společných předků a rostliny z téhož, či menšího počtu," napsal Darwin v knize O vzniku druhů přirozeným výběrem, aneb zachování zvýhodněných ras v boji o přežití. Tento spis tvrdí (zjednodušeně řečeno), že organismy se postupně přizpůsobují změněným podmínkám a že přežijí jen ti, kteří se dokážou nejlépe adaptovat. Nejúčelnější uzpůsobení pak v populaci pomalu, generaci po generaci, převládnou - až vznikne nový druh.
V této knize se Darwin nezmínil konkrétně o vzniku žádného určitého druhu. Nicméně jeho větu "mnoho světla bude vneseno do původu člověka" si mnozí vyložili jednoznačně: člověk pochází z opice. Následovaly vášnivé diskuse a kritické články, včetně slavné Darwinovy karikatury s opičím tělem. Darwin se debatám dlouho vyhýbal, teprve v roce 1871 vydal spis Původ člověka a pohlavní výběr, v němž připustil vznik člověka a opic ze společného předka. Druhovou příbuznost lidí a zvířat popsal také ve spisu Vyjadřování emocí u člověka a u zvířat, jenž vyšel v roce 1872.
Svou evoluční teorii začal Darwin formulovat během plavby na lodi Beagle, která v letech 1831 až 1836 mapovala pobřeží jižní Ameriky a Austrálie. Klíčový byl pro něj pobyt na ekvádorském souostroví Galapágy, kde ho zaujal zejména tucet druhů ptáků pěnkavovitých, kteří se lišili výrazně jen tvarem a velikostí zobáku. Darwin a po něm i další vědci usoudili, že tito ptáci se vyvinuli ze společného předka adaptací na potřebu získávat potravy z různých zdrojů.
Darwin na své teorii pracoval přes 20 let, protože se snažil o co nejobecnější platnost. A možná by ji jako vážený vědec, ženatý se svou hluboce věřící sestřenicí, za života ani nepublikoval, nebýt Alfreda Russela Wallace. Tento britský přírodovědec totiž v roce 1858 požádal svého staršího kolegu o posouzení svých poznatků. "Pan Wallace, který nyní studuje přírodu na Malajském souostroví, došel téměř k týmž závěrům jako já," přiznal Darwin gentlemansky ve svém nejslavnějším díle.
Oba vědci proto v létě 1858 sepsali výtah ze svého díla a společně ho zaslali londýnské Linnéově společnosti, kde byly tyto dopisy na shromáždění vědců 1. července 1858 přečteny. Ani Wallace, ani Darwin, jemuž tři dny předtím zemřel jedenapůlroční syn, se prezentace nezúčastnili. Wallace nakonec přiznal prioritu svému známějšímu kolegovi, který teorii vydal knižně v listopadu 1859.
Myšlenka, že druhy se v čase mění a vyvíjejí, nebyla tehdy nová. Darwin i Wallace ale nashromáždili obrovské množství svědectví, která ucelili v evoluční teorii na základě srovnávání fosilních nálezů a četných druhů živočichů a rostlin z různých částí světa. Výhradně jejich objevem je pak "přírodní výběr", tedy rozdílné přežívání a reprodukce jedinců s určitými zvýhodňujícími vlastnostmi.
Darwinovu (a Wallaceovu) teorii rozvinuli vědci ve 20. století ve dvou hlavních směrech. Jednak ji postavili na genetické základy, které Darwin s Wallacem neměli k dispozici. Druhým směrem moderního rozvoje evoluční teorie je sociobiologie - aplikace na společnost či na společenství živočichů.
Charles Darwin před 150 lety svou teorií rozpoutal dodnes nehasnoucí spor o původu všeho živého na Zemi. Jeho evoluční teorie nabourala dlouhá staletí jediné přijímané tvrzení, že svět byl stvořen Bohem, a rozdělila všeobecné mínění na dva nesmiřitelné tábory - evolucionisty a kreacionisty.
