Vlivným zastáncem teorie antropogenního (člověkem způsobeného) globálního oteplování je Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC). Založen byl v roce 1988 jako společný orgán Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Světové meteorologické organizace (WMO). Od počátku 90. let vydalo IPCC již čtyři hodnotící zprávy. V té poslední, která pochází z roku 2007, došli její autoři mimo jiné k závěru, že většina oteplování atmosféry v posledních padesáti letech byla "velmi pravděpodobně" způsobena nárůstem emisí skleníkových plynů produkovaných lidmi.

V roce 2007 získala IPCC Nobelovu cenu za mír, o kterou se podělila s Alem Gorem. Právě tento někdejší americký viceprezident a autor i v Česku vydané knihy Nepříjemná pravda je asi nejznámějším jednotlivcem, jehož jméno je s globálním oteplováním spojováno.

Problematika ohřívání atmosféry však není pouze klimatologický problém, ale má přesah i do dalších oborů. Na podzim 2006 vzbudila velkou pozornost rozsáhlá studie vypracovaná ekonomem Nicholasem Sternem pro britskou vládu. Takzvaná Sternova zpráva odhadovala, že pokud se co nejdříve nezačnou omezovat emise plynů, utrpí globální ekonomika každoroční ztrátu pěti, a za určitých podmínek až 20 procent HDP. Naproti tomu zmrazení emisí na aktuálních hodnotách by stálo jen jedno procento HDP. Sternova zpráva však vyvolala odmítavou reakci některých vědců, podle nichž je politicky motivovaná, nadhodnocuje rizika a podceňuje náklady.

Podle části vědců jsou současné změny teplot přirozené

Hypotéza lidského podílu na růstu průměrných teplot není vědeckou komunitou přijímána jednomyslně, na což upozorňovala mimo jiné i takzvaná Lipská deklarace z roku 1995. Podle části vědců mohou být současné změny teplot pokračováním přirozených výkyvů, které zemské klima provázely i v minulosti. Příčinou těchto změn mohou být vnější faktory jako vyšší sluneční aktivita, odchylky v rotaci zemské osy a podobně.

Další skupina kritiků, reprezentovaná například autorem známé knihy Skeptický ekolog Björnem Lomborgem, tezi o podílu člověka na globálním oteplování přijímá. Odmítá však tvrzení o těžkých a nezvratných důsledcích tohoto jevu, jež považuje za přehnaná a bránící racionálnímu rozhodování.


Častým cílem kritiky bývá kromě samotné teorie antropogenního oteplování i Kjótský protokol, který je podle skeptiků příliš nákladný a málo účinný. V roce 1998 iniciovala nezisková organizace Oregonský institut věd a medicíny (OISM) petici, jejíž signatáři žádali, aby se USA k protokolu nepřipojovaly. Dokument známý jako Oregonská petice se odvolává na neexistenci přesvědčivých důkazů o tom, že lidmi produkované emise v dohledné budoucnosti způsobí katastrofální oteplování atmosféry a rozvrat zemského klimatu.

Nejenom v českém prostředí patří k nejznámějším kritikům podobných snah o regulaci emisí skleníkových plynů prezident Václav Klaus. Ve své knize Modrá, nikoliv zelená planeta varuje, že současná debata o globálním oteplování je ve skutečnosti debatou o lidské svobodě, která je podle jeho názoru ohrožena.
Související

Týden s technologiemi Otakara Schöna

Události posledního týdne ve světě technologií podle Otakara Schöna

Editor rubriky Tech Otakar Schön pro Vás vybírá nejzajímavější nebo nejzásadnější události ze světa technologií, které se odehrály v uplynulém týdnu. Každé pondělí ráno najdete ve své mailové schránce.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru