Ve věku 86 let zemřel 26. prosince herec Jaroslav Moučka, který přes 40 let působil v Divadle na Vinohradech. 

Učil se různým dělnickým profesím a pracoval jako soustružník. Jednou však zaskočil na ochotnickém divadle a o jeho profesním osudu bylo na dalších téměř 50 let rozhodnuto. Jaroslav Moučka se postupně stal jedním z velmi populárních divadelních, televizních i filmových herců. Zemřel 26. prosince ve věku 86 let.

Jaroslav Moučka se narodil 9. listopadu 1923 ve Studené u Telče. Otec byl obchodním cestujícím, matka švadlenou. Postupně se učil kamnářem, pekařem, knihkupcem a nakonec během války pracoval jako strojní zámečník a soustružník.

Pohyboval se v dělnickém prostředí, které formovalo i jeho politický postoj. Po válce vstoupil do KSČ.

Už během války se zajímal o divadlo, a když jednou zaskočil u jihlavských ochotníků, herectví úplně propadl. První angažmá měl Moučka v Jihlavě, pak přišlo Kladno, Olomouc, a ve 26 letech v roce 1949 dokonce pražské Národní divadlo. Tam se však ve velké konkurenci neprosadil a po roce odešel do tehdejšího Gottwaldova (nyní Zlín).

Až v roce 1953 se definitivně usadil v pražském Divadle na Vinohradech (v té době Ústřední divadlo Československé armády). Do roku 1994, kdy odešel do důchodu, tam odehrál 145 rolí, například Jana Husa, Bláhu v Paličově dceři nebo hejtmana v Revizorovi. Nejslavnější rolí se pro něj ale stal zapomenutý čert Trepifajksl ze hry Jana Drdy Dalskabáty, hříšná ves, kterého si zahrál po boku Vlasty Chramostové. V roce 1976 tuto postavu úspěšně zopakoval i v televizním snímku s Jiřinou Bohdalovou.

Byl hercem širokého výrazového rejstříku, nejčastěji však byl obsazován do rolí prostých a zemitých chlapů a jeho silnou stránkou byl i dobrosrdečný a nekomplikovaný humor.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1950 ve snímku Případ doktora Kováře a v dalších letech získával role i v televizních inscenacích a seriálech (Sňatky z rozumu, Byli jednou dva písaři, Hříšní lidé města pražského). Často býval obsazován v pohádkách (Dařbuján a Pandrhola), v detektivkách (Vrah skrývá tvář či Na kolejích čeká vrah) a zahrál si i v legendárním filmu Markéta Lazarová (1967).

Během let se vyvíjel také Moučkův politický názor - v 60. letech se postavil na stranu reformního socialismu pražského jara, a na protest proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy dokonce vystoupil z komunistické strany. Jeho bratr Milan byl v padesátých letech vyšetřovatel StB, mimo jiné byl vedoucím vyšetřovatelů v procesu s Miladou Horákovou. Když se o tom Jaroslav dozvěděl, přestal s bratrem mluvit. "Bylo to těžké životní rozhodnutí, odvrhnout bratra, kterého jsem měl rád," vzpomínal později.

Během normalizace tak dostával méně hereckých příležitostí. V roce 1977 však dostal nabídku na návrat do strany s tím, že pokud odmítne, bude odsunut definitivně na vedlejší kolej.

Moučka přijal a krátce poté byl "odměněn" titulem zasloužilého umělce a především hlavní rolí v propagandistickém televizním seriálu Okres na severu. Jeho poctivý a spravedlivý tajemník okresního výboru KSČ, napsaný zkušeným scenáristou Jaroslavem Dietlem.

Po listopadu 1989 se Moučka dokázal do značné míry vymanit ze škatulky komunistického propagandisty a dostával i nadále řadu hereckých příležitostí. V polovině 90. let například získal roli dědy v populárním seriálu Život na zámku a v roce 1998 si zahrál v pohádce Z pekla štěstí.

V posledních letech se však jeho zdravotní stav rapidně zhoršil, bojoval mimo jiné s Parkinsonovou chorobou a také s rakovinou tlustého střeva.