Od Thajska po Texas reagují koráli na horko blednutím a přecházením ze stavu "žití" do pouhého "přežívání". Mnozí z nich už uhynuli a na další to čeká v nadcházejících měsících. Počítačové předpovědi teploty vody naznačují, že koráli v Karibském moři projdou drastickým vyblednutím během následujících několika týdnů.
To, co se děje v letošním roce, je teprve druhým známým globálním blednutím korálových útesů. A vědci doufají, že to tentokrát nakonec nebude tak zlé jako v roce 1998, nejteplejším v historických tabulkách, kdy odhadem 16 procent korálových útesů v mělkých vodách odumřelo. Ale na některých místech včetně například Thajska nyní vypadá situace ještě horší než před dvanácti lety.
Vědci uvádějí, že potíže útesů jsou spojené s klimatickými změnami. Po celé roky varovali, že koráli, kteří jsou vysoce citliví na nadměrné teplo, mohou posloužit jako časný indikátor ekologických problémů planety způsobených hromaděním skleníkových plynů.
Podle zprávy amerického Národního úřadu pro oceány a ovzduší (NOAA) bylo prvních osm měsíců letošního roku srovnatelných s nejteplejším dosud zaznamenaným obdobím od ledna do srpna 1998. Vysoká teplota oceánu zatěžuje organismy, které jsou vůči ní nejcitlivější - mělkovodní korály, jež vytvářejí jedny z nejživoucnějších a nejbarvitějších ekosystémů na světě. Korálové útesy zabírají jen malou část oceánu, ale žije v nich možná až čtvrtina všech mořských druhů včetně hojného počtu ryb.
Koráli blednou a odumírají
Často jsou nazývány "deštnými pralesy moře" a jejich význam nespočívá jen v samotném rybolovu, ale také v turistice, jejíž ekonomická hodnota se počítá v miliardách dolarů. Drastické odumírání korálů bylo poprvé zaznamenáno v roce 1983 ve východním Tichomoří a Karibiku během teplotního jevu El Niňo, kdy teplé proudy ze západního Tichomoří míří na východ. Letošek je rovněž rokem El Niňa.
Korálové útesy tvoří miliony drobných živočichů - polypů - žijících v symbiotickém vztahu s řasami. Polypi v podstatě fungují jako zemědělci; zajišťují řasám živiny a místo k životu a řasy na oplátku zachytávají sluneční světlo a oxid uhličitý a mění je v cukry, kterými se živí polypi. Právě symbiotické řasy dodávají korálovým útesům jejich jasné barvy, do nichž příroda "oblékla" i mnoho korálových rybek, které září fantastickými barevnými kombinacemi, jež jim umožňují ukrýt se v útesech před predátory.
K blednutí korálů dochází, když se vlivem tepla a jasného slunečního svitu metabolismus řas zrychlí a vymkne kontrole, takže začne produkovat jedovaté látky. V takovém případě se polyp doslova stáhne; bez symbiotické řasy je oslabený a náchylný k nemocem. Korálové útesy pak zesvětlají, jako by byly vybělené. Pokud teplota klesne, mohou se zbývající řasy začít znovu množit a pomoci polypům zotavit se. V horším případě polypi uhynou a korál je mrtvý. I na něm se ovšem mohou znovu uchytit noví polypi, ale celková ekologie útesů může být trvale změněná.
V desítkách malých ostrovních států a na části filipínského a indonéského pobřeží je obživa lidí závislá na rybách z korálových útesů. Když uhynou koráli, nejsou ryby odsouzené k okamžitému zániku, ale pokud se polypy nepovede obnovit, korál se nakonec zhroutí, uvádějí vědci, a rybolov je poté mnohem méně výnosný. To se podle jejich výzkumu už děje v Karibské oblasti, kde ale nejsou lidé tolik závislí na rybolovu jako obyvatelé tichomořských ostrovů.
