"Stále nedoceněná peritoneální (břišní) dialýza přitom umožňuje pacientům zachovat podobnou kvalitu života, na niž byli zvyklí před onemocněním," uvedl přednosta kliniky nefrologie Všeobecné fakultní nemocnice profesor Vladimír Tesař.

Zhruba třetina pacientů se selháním ledvin se dočká nové ledviny od dárce, vydrží jim deset až 15 let. Peritoneální dialýza jim tedy umožní šetrně překlenout období mezi dvěma transplantacemi.

Jinde ve světě se podle Tesaře metoda užívá mnohem víc, například v Nizozemsku se léčí břišní dialýzou 20 procent pacientů, v Británii 36 procent, ve skandinávských zemích 22 až 38 procent.

Příčinu malého zájmu o tuto metodu mezi českými pacienty vidí profesor v tom, že o ní většinou nejsou informováni, nebo jim lékař řekne, že pro ně není vhodná. Podle primářky dialyzačního oddělení kliniky nefrologie Transplantačního centra Institutu klinické a experimentální medicíny Aleny Paříkové ale je metoda vhodná pro tři čtvrtiny pacientů.


Zdravotní pojišťovny hradí hemodialýzu i břišní dialýzu, pacienti nic nedoplácejí. Pro dialyzační střediska, která investovala do vybavení, je ale výhodnější, aby využila kapacit a směrovala pacienty hlavně na umělou ledvinu. Tesař podotkl, že v tom se jeho středisko asi liší od ostatních, protože vždy přemýšlejí, zda je pacient vhodný pro břišní dialýzu. Teprve když vhodná není, předávají ho na umělou ledvinu.

Břišní dialýzou jsou zásadně vždy léčeny děti se selháním ledvin, lékaři dávají přednost tomu, aby i v nemoci byly co nejvíc v kruhu rodiny.

Ještě v době, kdy pacient nepotřebuje dialýzu, by se měl informovat o všech možnostech léčby. Měl by si vyměňovat zkušenosti a praktické rady s dalšími pacienty. "Sdílení informací je pro úspěch léčby podstatné, ať už se nemocní potkávají osobně nebo na webových stránkách, které v těchto dnech začaly fungovat," shodli se oba odborníci.