Ve čtvrtek byla nadlouho naposledy otevřena hlavní budova Národního muzea na pražském Václavském náměstí. Poslední možnosti navštívit muzeum před jeho pětiletou rekonstrukcí využilo téměř 16.000 lidí.

Podle mluvčího NM Jaromíra Pavlíka zájem mnohonásobně převýšil průměrnou denní návštěvnost a je srovnatelný s muzejní nocí.

Před vstupními dveřmi historické budovy se dnes od rána tvořily dlouhé fronty. Zájemce o prohlídku doprovázela dýdžejem mixovaná klasická hudba především skladatele Antonína Dvořáka. Již ve foyer lákali pracovníci z jednotlivých objektů muzea na další expozice v rámci projektu Národní muzeum není jen jedna budova.

Během rekonstrukce budou vytvořeny nové výstavní prostory v suterénu, vyhlídka v kopuli a tunel spojující historickou budovu s objektem bývalého Federálního shromáždění. Celkem bude rekonstrukce stát 4,5 miliardy korun.

"Smutek necítíme, co jsme chtěli, to máme, a ta naše stará dáma si nové šaty rozhodně zaslouží. Je to pro mě i spoustu kolegů z muzea nostalgie a trochu smutný pocit, není to pro nás pouze pracoviště, ale místo, se kterým jsme svázali své životy," řekl dnes novinářům generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Doufá, že se všichni za pět let sejdou při otvírání obnoveného Národního muzea.

"Budova však už dávno nevyhovuje jak z klimatických, tak bezpečnostních důvodů. Stává se například, že když víc zafouká vítr, vypadne přes noc i šest oken. Technický stav budovy již začal ohrožovat sbírky v ní umístěné i návštěvníky. Budova je skutečně v havarijním stavu," uvedl Lukeš.

Ještě před začátkem rekonstrukce bude nutné vystěhovat z budovy exponáty. Náklady na balení a stěhování si vyžádají přes 90 milionů korun.

Velryba se nestěhuje, rozpadla by se

Tisíce předmětů se už měsíce stěhují do depozitářů v Terezíně a Horních Počernicích. Po dobu rekonstrukce v muzeu zůstane jen několik exponátů z přírodovědeckých sbírek, například kostra velryby, vypreparovaný slon a žirafa. Kostra velryby je totiž ve špatném stavu, slon a žirafa jsou zase příliš velcí a neprošli by dveřmi ven.

Vedení muzea slibuje, že po opravě budova nabídne větší komfort, lepší zázemí i modernější výstavy. Pantheon v prvním patře i nadále připomene významné muže a ženy české vědy, společenského života a umění. Ve druhém patře vznikne interaktivní centrum pro studenty a mládež.

Výsledkem opravy bude nejen zdvojnásobení výstavní plochy, ale také přímé spojení s budovou bývalého federálního parlamentu podzemním tunelem nebo vyhlídka v dosud nevyužité kopuli.

Sídlo Národního muzea na horním konci pražského Václavského náměstí prožilo během 120 let mnohé. Bylo svědkem zrodu Československa, povstání v závěru nacistické okupace nebo příchodu sovětských vojsk v srpnu 1968.

Budova z dílny architekta Josefa Schulze se přitom nikdy nedočkala výraznější obnovy, přestože se musela vyrovnat třeba se zásahem bombou koncem druhé světové války, střelami sovětských vojáků či následky výstavby metra i intenzivní automobilovou dopravou.

Hlavní budova tehdejšího Muzea Království českého s pozlacenou kopulí vyrostla nedaleko zbořené Nové Koňské brány v místech, kde do roku 1875 stály novoměstské hradby.

Tehdy stála uprostřed klidného parku, který volně navazoval na někdejší Koňský trh. Součástí muzejní rampy pak měl být i tehdy chystaný pomník knížete Václava.

Muzeum se na začátku nikomu nelíbilo

S tím nesouhlasil autor sochy Josef Václav Myslbek, kterého podporoval i mecenáš Josef Hlávka - a architekt Schulz nakonec svůj boj prohrál, jezdecká socha stojí o několik metrů níže na náměstí.

Ani velkolepá výzdoba exteriéru i interiéru ale nepřiměla veřejnost, aby si budovu ihned oblíbila. Výhrady měli sami muzejníci. Projekt totiž téměř nepočítal s depozitáři, kromě výstavních prostor a kanceláří se v něm našlo jen skladiště pro 300 tisíc svazků a nepříliš velký sklad pro sbírky minerálů a nerostů.

Zmíněné nedostatky se ukázaly i při ostrém provozu, velikostí nestačila ani neznámějšímu exponátu, kostře plejtváka myšoka.

Velryba, která se veřejnosti představila roku 1893, totiž byla příliš dlouhá a museli ji před vystavením zkrátit o několik ocasních obratlů.

Vzhledu nového muzejního paláce navíc škodil i tehdy všudypřítomný kouř z kamen a továren. "Půjde-li to tak dál, bude za pět let vypadat jak uvnitř komín a sbírky v něm jako prasata venkovského udění," posteskl si v té době Jan Neruda.