Amsterdam není na tyto končiny nijak hrdý, stejně jako většina jeho obyvatel. Čtvrť s prostitucí De Wallen však k městu patří už po dlouhá staletí. Zde se odjakživa odehrávaly také nekalé obchody, hazard, praly se černé peníze a vydělávalo se na ženském těle. Pouliční hazardní hráči balamutící naivní turisty, dealeři a drogově závislí v posledních letech zmizeli, ale idyla ve stylu Irma la Douce se v této čtvrti rozhodně nekoná.

Návštěvníkovi ‘neřestných’ De Wallen nehrozí žádné nebezpečí. Je jen radno nasadit trochu svižný krok, nefotografovat příliš provokativně a hlavně nenechat se zastrašit skupinkami zevlujících mužů. Můžeš na to totiž vzít jed, že mezi potenciálními zákazníky se tady pohybují taky pasáci nebo ještě hůř ‘loverboys’, slizká a prohnaná verbež bez jakýchkoliv skrupulí, která obchoduje s nezletilými dívkami, jako by to byly ojeté bavoráky.

 
Každý turista a každá návštěva z Česka, kromě snad nějaké zbožné tety, tam zavítá. De Wallen, vykřičená čtvrť neboli Red Light District, je nedaleko Hlavního nádraží v nejstarší části Amsterodamu. Kolorit ulice je zde takřka hmatatelný, tetování všudypřítomné, procento podivných zjevů vysoké a nálada ve večerních hodinách lehce hysterická. Čtvrť je magnetem hlavně pro skupiny nasávajících mladíků, například Angličanů z Manchesteru a Liverpoolu, kteří se sem na víkend přijedou vyřádit. V současnosti jsou zde ale také studentské apartmány, ateliéry architektů a módních návrhářů, malé galerie, restaurace, kavárničky, úřady a rozhlasové studio Red Light Radio. Opodál narazíš i na čínský buddhistický chrám.

Bordely, peep-show a sex-kina, sexshopy a bary, vše je vyvedené pěkně plasticky a v barvách, s názvy jako Casa Rosso a Banana Bar. Hordy lidí, v převážné většině muži, se ve skupinách a s rozjařeným pokřikováním courají po grachtech a v uzoučkých uličkách zvědavě zírají do rudě ozářených výloh. Ženská těla všech velikostí, provedení, barvy, věku a pohlednosti se vystavují v ‘black light’ světlu pohledům kolemjdoucích. Ordinérně nakynuté černošky a na ‘normální’ měřítka ošklivé obstarožní matróny vedle jak z mramoru vytesaných mladičkých a štíhlých Asiatek s poněkud letargickým výrazem v obličeji. Jihoamerické, africké, východoevropské a asijské typy, některé k zajíknutí krásné a svůdné, a o to nepochopitelnější ve svém afektovaném chování. Sem tam nějaký travestit nebo takzvaný shemale.

Prostitutky na daních

Ve Švédsku a v dalších skandinávských zemích zákon nedovoluje prodej ani kupování sexu, což vedlo k tomu, že se pouliční prostituce drasticky omezila. Jak se ale zjistilo, stáhla se dílem do podsvětí. Nizozemsko zvolilo pragmatičtější přístup: bordely a prostituce ve výlohách byly legalizovány. Už více než deset let jsou prostitutky formálně vzato samostatnými podnikatelkami s předepsanou registrací v obchodním rejstříku, v bordelech pak s pracovní smlouvou a dokonce vlastními odbory. Od loňského roku také s povinností platit daně z příjmu, což jim doposud bylo - jako častým obětem pasáků a jiného vykořisťování - z humanitárních důvodů promíjeno. A tak se toto nejstarší pochybné řemeslo stává, i když jen na papíře, ekonomickým odvětvím, byznysem jako každým jiným.

„Je jen radno nasadit trochu svižný krok, nefotografovat příliš provokativně a hlavně se nenechat zastrašit skupinkami zevlujících mužů.“ Oudezijds Achterburgwal na De Wallen v Amsterodamu. Foto: Marie Mollee

Prostituce je však svět přežití a kriminality. Tragédie jsou zde na denním pořádku, i když se odehrávají za zataženými záclonami. Kolem prostituce se dějí nekalé věci: nelegální obchody s nemovitostmi, podvody a vydírání, zneužívání mladistvých, fingované sňatky a pašování žen, nepředstavitelné fyzické a psychické násilí. Situace se navíc rapidně zhoršila přílivem východoevropských žen. Často to všechno měly na svědomí kriminální organizace. V médiích se objevily dokonce zprávy o dlouhých prstech čínské a calabrijské mafie -‘ngdranghety. ‘Pikantní’ čtvrť, kousek od monumentálních grachtů, která k liberálnímu, vše-se-může Amsterodamu vždy patřila, se začala městu pomalu vymykat z ruky a stala se jeho bolehlavem.

Vymetání ‘Augiášova chléva’

V posledních letech usiluje město o vyčištění De Wallen od kriminality, a to k nelibosti všech, kdo na prostituci vydělávají a kdo nyní ‘mektaji’ o svobodném podnikání, i když to jejich se soustředí třeba na pronájem místa za výlohou, a nebo inkasování tržby. Podsvětí se nedá jen tak změnit. Argumentem odpůrců celého projektu je, že Amsterodam ztratí na přitažlivosti pro turisty. Na desetiletý projekt ‘odkriminalizování’ vykřičené čtvrti je vyhrazena celková částka kolem 200 miliónů eur. Město v posledních letech vykoupilo na šedesát domů v této oblasti a zasadilo se o jejich jiné využití.

Nejpochybnější firmy a sexkluby skončily. Skoro polovina červených výloh zhasla, ale ještě jich zbývá přes dvě stě v provozu. Peníze na výkup nemovitostí, ale i na sociální pomoc kolem prostituce bohužel pomalu docházejí. Amsterodam usiluje o  zachování sféry kosmopolitismu, tolerance a osobitosti, chce zachovat mix lidovosti a kultury: nadále coffeeshopy vedle muzeí, Louis Vuitton a butiky s designem nedaleko lidového trhu. A tedy také bordely a červené výlohy, a to co by kamenem dohodil od burzy.

Související