Svezte se na astronomické vlně

V posledních letech můžeme sledovat, jak pozemské a kosmické observatoře prozkoumávají blízký i vzdálený vesmír. Jsou to fascinující záběry. Jenže nestrhly s sebou lavinu, ve které se mohou vědci snadno utopit?
Řeč čísel je prostá. Objem astronomických dat již nyní přesahuje 1 petabyte. Tedy stejně, jako by měl film v HD rozlišení o stopáži zhruba 13 roků. Situace se přitom zhoršuje – po spuštění projektů jako je Large Synoptic Survey Telescope nebo James Webb Space Telescope přesáhne do roku 2020 objem astronomických dat stovky petabytů anebo dokonce exabytů. Například Square Kilometer Array Telescope vygeneruje každý týden 1 exabyte dat. Stejný objem by měla audiodatabáze všech vyřčených slov všemi lidmi od počátku věků… Odhadem.

Velký problém představuje již samotné ukládání proudu informací. Jenže potřebuje je vůbec někdo? Jsou vědci schopni veškerá data efektivně zpracovat? Není přece v lidských silách prohlédnout například stovky tisíc záběrů Marsova povrchu, natožpak v nich systematicky něco hledat.

Jisté řešení se rýsuje. Astronomická data jsou čím dál tím přístupnější. Kdokoli s nimi může provádět cokoli. Nejen sami odborníci, ale také amatérští astronomové či pouzí zvědavci. Vždyť už dnes například podle Space Telescope Science Institute, který provozuje Hubblův dalekohled, většina odborných studií vychází nikoli z originálních, čerstvě pořízených pozorování, nýbrž z vytěžování veřejného archivu.

Stačí tedy mít zajímavý nápad a pustit se do toho. Každý se může stát hvězdářem, svézt se na datové vlně astronomických pozorování a přispět k poznání vesmíru.