Reforma psychiatrie v Česku už není jen "sněžný muž yetti", o němž všichni mluví, ale nikdo jej neviděl. Po letech diskusí jsou tu první konkrétní výsledky. Ukázala to debata, kterou uspořádaly vydavatelství Economia a organizace Revenium, jež pomáhá lidem s handicapem uplatnit se na trhu práce.
Výrazně k tomu přispívají nově vznikající centra duševního zdraví. "Pět už jich existuje, šestnáct se spouští od ledna a dalších devět je ve výběrových řízeních. Měla by začít fungovat od března příštího roku," nastínila Lenka Krbcová Mašínová z ministerstva zdravotnictví, kde má na starosti projekt Deinstitucionalizace péče o duševní zdraví.
V krajích vznikly první multidisciplinární týmy, jejichž úkolem je pomoci pacientům po návratu z intenzivní léčby začlenit se do života. Se všemi praktickými věcmi − od hledání bydlení přes čerpání sociálních dávek až k návratu do práce. Podle vize, že do patnácti až dvaceti let bude v Česku pracovat 450 takových týmů.
Debaty HN se zúčastnili Markéta Vítková, výzkumná pracovnice Národního ústavu duševního zdraví; farmakoekonom Jindřich Kotrba, Pharmeca; předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP Martin Anders z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN Praha; Klára Šimáčková Laurenčíková, gestorka projektu Podpora nových služeb Ministerstva zdravotnictví ČR; Lenka Krbcová Mašínová za projekt Deinstitucionalizace péče o duševní zdraví z téhož úřadu; ředitel Psychiatrické nemocnice
Praha-Bohnice Martin Hollý.
"Jak řekl jeden psychiatr − je to třetí revoluce v českém zdravotnictví, protože lidský život se neskládá jen ze zdraví, ale i z bydlení, práce a dalších věcí, které přinášejí štěstí," dodala Krbcová Mašínová. Podle ní je následná péče členů týmů o pacienta nutná ještě z jednoho důvodu. Je jím omezení symptomu moci. Doposud se v péči o duševně nemocné vyskytoval jen jeden subjekt, psychiatři.
Lékaři se spojili s neziskovkami
Sami psychiatři si takovou spolupráci s dalšími odborníky přejí a mnohde už i funguje, i když tomu legislativa zatím moc nenahrává. „Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze zkoušíme projekt, v němž spolupracujeme s neziskovou organizací Fokus Praha. Její členové se účastní našich porad, pracují s pacienty ještě před propuštěním z hospitalizace – samozřejmě s jejich souhlasem –, a tím jim také mohou mnohem účinněji pomoci s praktickými věcmi při návratu do běžného života,“ popsal prosazující se praxi Martin Anders z psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice.
V Česku je nyní dlouhodobě, tedy více než půl roku, hospitalizováno kolem dvou tisíc osmi set lidí na psychiatrických lůžkách. Zkušenosti hovoří jasně − vrátit se zpět naplno do života je pro většinu pacientů propuštěných z těchto oddělení dost těžké ve chvíli, kdy jsou na to sami. Anders už může posloužit srovnáním − právě taková léčba, kde jsou od počátku vedle lékařů i další osoby v rolích pomocníků, teprve dává smysl.
"Když k nám člověka přiveze záchranka a pět policistů s akutní atakou nemoci, situaci sice vyřešíme, ale chceme, aby už od počátku hospitalizace s pacientem pracovali i ti, kteří mu pak budou pomáhat venku. A ne že se řeší až při propouštění, jestli pacient má kam jít. Když nemá kde bydlet a my ho propustíme, už víme, že se nám za tři hodiny vrátí," vysvětlil Anders. Hospitalizace pacienta se schizofrenií přijde na 40 až 50 tisíc korun denně.
Spolupráce s neziskovými organizacemi je podle další odbornice z ministerstva zdravotnictví Kláry Šimáčkové Laurenčíkové důležitá i kvůli prevenci. "Potřebujeme vtáhnout do systému i ministerstvo školství. Velkým problémem totiž je, že speciálně děti u nás nemají včasnou diagnostiku."
Řada rodičů dětí s poznamenanou psychikou řeší problémy s chudobou, bydlením nebo jsou nižšího vzdělání, nemají tak dostupnou péči. Proto se lidé z oboru snaží o těsnější spolupráci se školami, aby učitelé uměli u studentů rozpoznat rizika a signály možných obtíží. "Budeme do škol vysílat terénní multidisciplinární týmy, jež budou konzultovat s učiteli a budou schopny reagovat do 72 hodin na situaci dítěte, aby dopady na jeho duševní zdraví byly co nejmenší," slíbila úřednice, pod niž spadají projekty nových služeb na ministerstvu.
Postaru už to nepůjde
Čísly doložený trend posledních let je trvalý úbytek lůžek pro pacienty psychiatrů a současně růst péče o ně v psychiatrických ambulancích. Z méně než osmi set před deseti lety na více než tisícovku v loňském roce. To je i jeden z cílů reformy − nevytrhnout pacienta z jeho života a nepřevézt ho třeba tři sta kilometrů daleko do léčebny, kde mnohdy i na dlouhé měsíce ztratí sociální vazby a nemá u sebe své blízké. Nabídnout pomoc v místě bydliště je účinnější. "Náš ideál je, že areály kamenných budov s lůžky zeštíhlí a práce psychiatrů bude stále víc specializovaná. Věřím, že budou méně zahlceni papíry a budou se věnovat víc práci s pacienty, protože o lidech, o něž budeme pečovat, budeme mít více informací," popsal šéf psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích Martin Hollý.
Lékařům tu možnost otevře i spolupráce s dalšími členy týmu. Hollý by rád viděl co nejméně případů, kdy se pobytem na akutním oddělení stav pacienta zhorší, aniž by ti, kdo o něj pečují, znali celkový obraz nemoci, jak se vyvíjela mezi hospitalizacemi.
Reforma psychiatrické péče není levná. Tři miliardy korun poskytují fondy Evropské unie. Po dvou letech ovšem musí projekt prokázat dlouhodobou udržitelnost. Podle Lenky Krbcové Mašínové už i na tom ministerstvo zdravotnictví pracuje.
