Jan Nekovář není typický podnikatel. Nepřemýšlí v číslech, tabulkách nebo grafech. Mnohem více řeší to, z čeho vyrůstá, co ho obklopuje a čemu může pomoct. "Rozhodli jsme se, že tím, co děláme, budeme aktivně ovlivňovat životní prostředí kolem nás," vysvětluje pětačtyřicetiletý lektor. Kromě školení, na nichž se snaží inovovat procesy vzdělávání a řízení lidí, pracuje se svou ženou Alenou i na několika environmentálních projektech.

V dětství četl Verna a Dumase a hlásil se do soutěží o vesmíru a kosmonautice. Později kromě konstrukce strojů a zařízení na ČVUT v Praze studoval také astrologii, knihy o alchymii, waldorfskou pedagogiku nebo buddhismus. Fascinovalo jej hledání vztahu mezi klasickou vědou, prastarými legendami a vlastním životním příběhem.

A tak když Jan Nekovář hovoří o své firmě, nepoužívá slova jako zisk nebo budget. Místo toho si vezme do ruky pastelky a nakreslí strom se silnými kořeny, jehož různobarevné větve šlehají do stran jako plameny. Větve znázorňují všechny jejich projekty a kolegy, kteří na nich spolu s manželi pracují nebo je řídí. Postavička uprostřed všeho je on sám. Vysoko nad stromem krouží planety, možná budoucí výzvy, protože − jak říká − jsme jako lidé součástí vesmíru.

Je to právě Alena Nekovářová, kdo jeho sny a vize pomáhá snést na zem a uskutečnit. Příkladem je podnikatelský inkubátor a akcelerátor Up21, který manželé založili v roce 2015 společně s miliardářem Karlem Janečkem a dalšími partnery. Nebo poradenská agentura NavigatorsLab, jež společnostem pomáhá zvyšovat efektivitu řízení a měnit firemní kulturu směrem k vyšší angažovanosti.

Kus Řecka na Vysočině

Na místy polorozpadlém statku na kraji vesnice Velká Rovná, který byl za komunismu majetkem JZD, to nevypadá, že by zde někdo žil, vychovával čtyři děti a podnikal. Přesto tu manželé Nekovářovi, původem z Tábora, už šest let budují svůj domov a zároveň netradiční vzdělávací a relaxační středisko, jež nazývají Ovčín Rohan.

Zavítali sem už jak lidé ze start-upů, tak manažeři velkých společností jako T-Mobile, Hochtief, IPS Praha či Chropyňská strojírna. Pro lidi, kteří se sem z celé republiky sjíždí na workshopy, zařídili Nekovářovi zázemí v jedné z budov a opravili dvě drobné stavby na sociální zařízení. Kdo touží pocítit Vysočinu na vlastní kůži, může přespat v jednom z 10 týpí.

Největší pozornost ale na Rohanu budí podivuhodný bílý objekt s pětiúhlými okny, sestavený z více než stovky dřevěných trojúhelníků a potažený plachtou. Pravidelný dvanáctistěn (dodekaedr) je trojrozměrné těleso, jehož stěny tvoří dvanáct stejných pravidelných pětiúhelníků, a zároveň jedno z pěti platónských těles. Dvanáctistěn podle řeckého filozofa představoval jsoucno − tedy vše, co existuje. "Lidé v tom na workshopu vydrží strašně dlouho a jsou spokojení," pochvaluje si Jan Nekovář fotogenickou stavbu, kterou pro ně vyrobil kamarád.

Obrázek prozradí víc než slova

Světlá školicí místnost je zařízena prostě. Jednoduché stoly a židle, u dveří stojí kávovar a konvice s čajem, uprostřed flipchart. Účastníci workshopů u něj vysvětlují, co právě nakreslili na papír, a poslouchají interpretace ostatních.

"V obrázcích je více informací než v mluvené řeči. Když kreslím nebo maluji, nemůžu ztvárnit jen to, co si myslím. Musím použít i druhou, emoční část mozku a podvědomí," přibližuje metodu práce Alena Nekovářová a její muž ji doplňuje: "Pozorovali jsme účastníky našich školení, které jsme učili komunikaci, nebo jak lépe prodávat, a říkali si, proč je efektivních pouze několik procent z nich? Zjistili jsme, že je to jen tím, že většina lidí si není schopna přiznat realitu. Jak ale lidem na jednom tréninku ukázat, že mají rozdíl mezi svým vnímáním reality a skutečnou realitou? A napadl nás obrázek, kterému říkáme mind snapshot, otisk mysli."

Abychom tento výlet do sebepoznání byli schopni dál vnímat a hlavně tomu všemu rozumět, je nejvyšší čas představit nejdůležitější pojem manželů Nekovářových − sebeuvědomování. Co ale znamená a k čemu nám je dobrý tento termín, který má napomoci lidem a firmám k lepším výsledkům i členům týmu a zrychlit proces sdílení a rozhodování?

"Když člověk to, co říká, rovněž cítí a dělá, je významně efektivnější. Sebeuvědomování nám pomáhá zvýšit efektivitu našeho chování," vysvětluje Jan Nekovář. Díky této schopnosti jsme podle něj schopni měnit svoje zaběhlé způsoby uvažování a rozhodování.

Workshopy tady na Rohanu probíhají formou pracovní skupiny, která řeší zadání svého úkolu. Testuje své teze, sdílí svoje zkušenosti, čerpá z archivů řešení podobných situací a každého člena týmu rozvíjí v jeho schopnostech vnímání a efektivního rozhodování. Každý projekt je tak jednorázovou laboratoří, která svůj úkol uvádí do praxe. "V jednom řešení tak dosáhneme dvou věcí zároveň: zlepšení situace či výsledků týmu a jeho vzdělávání," přibližuje Nekovář. Kromě něj a jeho ženy školí klienty i dalších osm jejich lektorů.

V poslední době k nim jezdí hodně lidí, kteří jsou podle Nekovářových v určité fázi vývoje, procházejí změnou a potřebují si hlavně pro sebe srovnat, co to pro ně znamená. "Mají problém, ale nemají řešení," objasňuje Alena Nekovářová a pokračuje: "Tady se na sebe podívají z jiné perspektivy, protože máme přirozenou tendenci vybírat si tu perspektivu, která nám je příjemnější." "Lidé tu jsou od začátku vystaveni zážitku, který je někdy tak intimní, že to s nimi cloumá," přiznává její muž. Podle manželů je však vždy důležité, aby z workshopu byl praktický výstup, který si účastníci odnesou.

Z firem dostávají reálné požadavky na školení, třeba zvýšit prodeje. "Můžeme jim navrhnout i devítiměsíční akademii na půdě jejich společnosti," říká Nekovář. Jejím cílem je podle něj nejprve implementovat určené změny a být hodně s klienty, pak je spíš jen provádět a nakonec, když už pracují samostatně, jim poskytovat koučink, respektive evoering, jak Nekovářovi říkají své metodě práce se skupinou či jednotlivcem, která rychle zvyšuje schopnost sebeuvědomování. Nejčastěji se na ně obracejí firmy, jež mají problémy s výkonem nebo komunikací uvnitř.

Zkušenosti obou lektorů prý potvrzují, že účastníci procházejí skokovými změnami chování, které se odráží ve zlepšení jejich schopnosti rozhodování a mají dopad na nárůst jejich pracovních výsledků.

"Ono to vypadá, že jsou to jen obrázky, ale tato metoda je měřitelná. Souvisí s tím další nástroje, které umějí zaznamenat trend člověka," tvrdí Alena Nekovářová a zmiňuje jejich matici situačního leadershipu. Ta vizualizuje dynamiku chování člena týmu ve schématu umí−chce ve třech klíčových částech kompetenčního profilu: odbornost, schopnost změny a vnímání smyslu věci.

Včely v Africe, voda u nás

Statek u Pacova s platónským mnohostěnem a stovky klientů jsou prozatímním koncem tohoto příběhu. Na jeho počátku spolu Jan s Alenou chodili na střední školu, potom se občas viděli na třídním srazu, až se po 15 letech setkali znovu, pro oba v zásadní životní situaci. A rozhodli se vykročit do neznáma. Naučili se však v příchozích situacích rychle orientovat, pozorovat a měnit své zažité stereotypy, získávat nové dovednosti, prohlubovat je a opět definovat. Toto vše jim poskytlo zkušenosti, které se rozhodli předat dál.

Jak ale sdělit svůj osobní příběh, aby ho okolí pochopilo? Jak změnit zaryté přístupy ve vzdělávání? Nekovářovi proto začali společně podnikat a rozvíjet komunitní kavárnu. V ní také měli první přednášky a pracovali na praktickém uchopení sebeuvědomovací metodologie. Poté založili vzdělávací a poradenskou agenturu GISTin Independent Group, kterou vlastní dodnes, a začali ve firmě pracovat na plný úvazek. Stále hledali způsoby, jak rozšířit metodologii dál, a tak spolu s Vítem Šubertem, bývalým vysokým manažerem v O2, založili už zmíněný inkubátor a akcelerátor Up21, který se vyznačuje úzkou vazbou na Silicon Valley a znalostí tamního prostředí.

Dnes Nekovářovi pracují na celé řadě projektů s různými týmy i investory. "Vloni jsme se rozhodli, že naším zákazníkem bude planeta. Možná je to tím, že máme děti," myslí si Jan Nekovář. Sbírají inovativní myšlenky a snaží se je uvádět do praxe. Tak jako v případě jejich neziskovky Legend of Earth, která se soustřeďuje na rozvoj sebeuvědomování a ochranu přírody. "Ve spolupráci s občanským sdružením Živá voda a jeho předsedou Jiřím Malíkem organizujeme projekt Pro vodu, jehož cílem je zvýšit zádrž vody v krajině," přibližuje své nejnovější aktivity Nekovář.

Tato aktivita by měla konkrétně vypadat tak, že Nekovářovi budou vytvářet lokální skupiny dobrovolníků, které se pak ve svém regionu postarají o změny v krajině. "Už máme čtyři aktivní skupiny: Pacov, Panenský Týnec, Řevnice a Lubenec. Jednají s námi Litomyšl, Liberecko nebo Klatovy," vyjmenovává podnikatel.

Vzhledem ke klimatickým změnám dnes podle něj nestačí pracovat jen doma v Evropě. "Je třeba zajistit velké rozlohy lesů mimo jiné v Africe, potřebujeme ochlazovat a zadržet vodu v půdě. Proto se na černém kontinentu soustřeďujeme na záchranu subtropického a tropického lesa a na edukaci o ochraně přírody," říká Nekovář.

Spolu se ženou prosazují komerční projekty, které dokážou získat peníze z lesa, aniž by se musel pokácet. V Kamerunu mají společně s Martinem Mikešem v projektu Keku Honey pronajato tisíc hektarů lesa, kde chovají včely. V Tanzanii koupili kávovou plantáž, kterou předělávají na farmu jedlého lesa. S profesorem Robertem Pokludou ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a místní Zemědělskou univerzitou Sokoine vymýšlejí model, jak změnit způsob pěstování kávy, aby se udržela dostatečná diverzita ekosystému a snížila spotřeba vody na zavlažování. "V jednu chvíli začnete přemýšlet, co budete dělat dál. Mám vydělávat víc peněz? A k čemu mi to bude, když nebude pitná voda? I byznys se dá dělat s přesahem," je přesvědčen Jan Nekovář.