L 410 slaví padesátku. Oprašování leteckých legend nemůže vydržet navždy

Před 50 lety se se vzduchem seznamovaly hned dva československé letouny, které měly na náš průmysl větší vliv než jakýkoliv jiný typ. Přes časovou propast, jež nás od jejich prvních letů, natož od zadání a začátku konstrukčních prací, dělí, na ně tuzemští výrobci dál sázejí. Jak lehký cvičný proudový stroj L-39 (první vzlet na konci roku 1968), tak dvoumotorový dopravní letoun L 410 Turbolet, který se ze startovní dráhy poprvé odlepil právě před půlstoletím, se tak právem řadí mezi legendy. Jiné a novější tuzemské konstrukce přitom přes velké ambice a nemalé proinvestované prostředky skončily v zapomnění. Zato L-39 se má v Aeru Vodochody vyrábět v nové verzi s přídomkem NG. I kunovická továrna Aircraft Industries označila novodobé L 410 stejnými písmeny. Co stojí za úspěchem obou konstrukcí? A je český průmysl odsouzen k věčnému oprašování legend a malosériové výrobě jejich "nových generací"?

Oba stroje vznikly v době bezvýhradné orientace našeho průmyslu na východní trhy. L 410 měl nahradit zastaralý Antonov An-2 ve službách Aeroflotu. Překonat dvojplošník s archaickým pístovým motorem, to zní jako snadný úkol. Ale zadáním byly dány takové hlavní parametry stroje, které nebylo snadné skloubit ani na konci 60. let, kdy už letectví vládly lopatkové motory: musel být odolný, schopný startovat z krátkých a nezpevněných ploch, fungovat za teplot, jež Středoevropan považuje za extrémní, a přitom nabídnout novodobý komfort a ekonomiku provozu.

Konstruktéři uspěli, Aeroflot neměl vážnější výhrady a masová výroba pro sovětského zákazníka mohla začít. Stejně tak to bylo s L-39, který Československo vyrábělo pro skoro celý východní blok i spřízněné rozvojové země. Obě továrny na jiný výrobní program dlouho neměly síly a jiné zákazníky ani nehledaly. To ostatně v plánované ekonomice nebylo jejich úkolem.

To se po převratu vymstilo.